BYLINKY T - Ž

29.07.2011 13:48

Tang Kuej

Tato rostlina z rodu andělika je jednou z nejoblíbenějších čínských bylin s posilujícími účinky. Dnes se užívá rovněž v mnoha patentovaných lécích i na Západě. Je zvláště vhodná pro ženy. Po tisíciletí byla užívána jako regenerační prostředek po porodu, k posilnění krve při anemických stavech a ke zkrášlení pokožky.

Tahg kuej působí vhodně na ženské pohlavní ústrojí, je to dobrý lék na játra, podporuje krevní oběh a posilňuje krev.

Využívá se pouze kořen.

!!!UPOZORNĚNÍ!!! Neužívejte v těhotenství.

Terčovka Úzkolistá
Američtí domorodci užívali terčovku úzkolistou při léčbě hadích uštknutí, horeček a zranění a bylina se brzy stala populární i u prvních osadníků. Dnes je oceňována jako významný prostředek pro posílení imunity. Má navíc antibakteriální účinky, takže je velmi vhodným lékem na téměř každé infekční onemocnění.

Kdykoli se vyskytne nějaká infekce – virová, bakteriální či plísňová -, může pomoci kořen terčovky úzkolisté. Je to velmi účinný lék při nachlazení, chřipce a ledvinových infekcích. Může prospět i při virové artritidě a bolestech v krku. Dá se též užívat externě a některá kožní onemocnění.

Tis červený

Tisové dřevo je neuvěřitelně kvalitní a proto se (zejména na Severu) využívalo k dělání luků. Tis má ovšem i nádherné jehličí a je tak velmi oblíbený pro vysazování u hradů a dalších staveb. Sídlo severských bohů, Ásgard, např. obklopovalo houští tisů. Rostlina (až na dužinu plodů) je prudce jedovatá, tudíž rychle získala pověst „stromu smrti“. Kousek tisového dřeva, nošený na nahém těle, chrání před uřknutím. Tis roste velice pomalu (snad jen pár milimetrů za rok), proto bychom se k němu měli chovat s úctou, kterou si zaslouží. Nejstarší známý tis je starý více než 2000 let! Tisové piliny se mohou přidávat do kadidla.

Třapatka nachová

Nejvíce účinný a také nejpoužívanější částí je třapatkový kořen, méně se pak uplatňují nať a květ. Echinacea je výborná bylina, ale dávkovat se musí opatrně, jelikož má silné působení. Neměly by jí užívat těhotné a kojící ženy. Echinacea se dá také koupit ve formě tinktur, sirupů, mastí a je součástí řady léčivých čajových směsí.

Příprava tinktury: 100 gramů čerstvého kořene se maceruje po dobu 7 dnů v 500 ml 60 % lihu.

Zevně lze třapatku použít ve formě tinktury, masti, nálevu či odvaru na špatně se hojící rány, zánětlivá kožní onemocnění, proleženiny, ekzémy, popáleniny či křečové žíly.

Vnitřně se třapatka používá ve formě čaje, tinktury či sirupu, také bývá součástí řady potravních doplňků. Echinacea znatelně podporuje činnost bílých krvinek a tím stimuluje imunitu organismu, tedy zvyšuje odolnost organismu vůči nemocem.

Používá se jako podpůrný prostředek při léčbě onemocnění z nachlazení a infekcích dýchacích a močových cest. Ke stejnému účelu jí lze použít i preventivně.

Třapatku lze dále využít při chronických zánětech kloubů, žaludečních vředech, prostatických potížích či alergických projevech.Dnes je předmětem zkoumání i její potenciální protinádorové působení. Bývá doporučována také pacientům, kteří podstupují léčbu chemoterapeutiky nebo ozařováním, pro její příznivé působení na bílé krvinky, které jsou těmito léčebnými metodami méně či více likvidovány.

Tužebník Jilmový
Ve třicátých letech minulého století byly z tužebníku poprvé extrahovány protizánětlivé chemické sloučeniny salicyláty a v roce 1890 se objevil první patent na lék na světě v podobě “aspirinu”, který své jméno převzal ze starého latinského názvu tužebníku Spiraea ulmaria. Bylina byla vždy oblíbeným prostředkem na horečky a revmatické bolesti, který navíc na rozdíl od moderního aspirinu nedráždí žaludeční sliznici.

Tužebník je jako dobrý uklidňující lék na žaludek prospěšný při gastritidě, žaludečních nevolnostech a mnoha jiných zažívacích obtížích. Je také výborným protizánětlivým prostředkem při artritidě a revmatických stavech. Používá se nať.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!Tužebník obsahuje hodně salicylátů, proto ho neužívejte při alergii na aspirin.

Tymián Obecný
Tymián je bylina s výbornými antiseptickými účinky na dýchací ústrojí a po staletí byl používán k léčbě bronchitidy a úporných kašlů. Někteří vědci tvrdí, že jeho jméno pochází z řeckého slova znamenajícího „odvaha“. Protože je to bylina se silně povzbuzujícími vlastnostmi.

Tymián je důležitým lékem při respiračních onemocněních, zároveň je i bylinou vhodnou na zažívání. Je hřejivý a svíravý při zastuzení žaludku a průjmech. Olej je výrazně antiseptický a proti-plísňový a hodně zředěný se dá používat k ošetření ran. Využívá se nať a silice.

!!!UPOZORNĚNÍ!!! V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám.

Violka Trojbarevná
Tato bylina byla kdysi oblíbeným doplňkem nápojů lásky, zatímco staří Řekové ji používali ke zmírňování hněvu a utišení bolestí hlavy. Rostlina byla pokládána za symbol příjemných myšlenek. Odedávna se také užívala jako respirační lék.

Violka je účinný prostředek na vykašlávání při průduškových kašlích a může prospět při celé řadě infikovaných či zanícených kožních projevů. Je to mírné, čistící diuretikum a obsahuje rutin, což je dobrý regenerační prostředek pro stěnu vlásečnic.

Violka obsahuje saponiny, které mají silné čistící účinky. Uklidňuje také zanícené tkáně a posiluje krevní cévy.Využívá se nať.

Vlaštovičník Větší
Rostlina pročišťuje krev a napomáhá tvorbě krve. Použila bych ji spolu s kopřivou a výhonky černého bezu proti leukémii. Této čajové směsi je však třeba vypít za den alespoň dva litry, má-li se dosáhnout dobrých výsledků.

Vlaštovičník je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zvláště když se užívá v čerstvém stavu. Používá se, protože pročišťuje krev a játra, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se používá při onemocnění žlučníku, ledvin i jater. Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína.

Možno jej doporučit i při zlaté žíle (hemeroidy) a pálení konečníku, při píchání a pálení při močení, jakož i při hučení u uších. V těchto případech je třeba během dne vypít po doušcích dva až tři šálky čaje, který se nevaří, ale pouze spaří vroucí vodou.

Zevně se používá při chorobách kůže, kuřích okách, bradavicích a nemizejících lišejích. Šedý zákal a skvrny na rohovce mizí. Šťáva pomáhá i při krvácení a odchlípnutí sítnice. Sebere se vlaštovičník, umyje se a křehký stonek se rozdrtí mezi navlhčeným palcem a ukazováčkem. Takto získanou šťávou se ukazovákem potřou koutky zavřených očí. Oči se sice nepotřou, ale z koutků se šťáva do nich dostane. Toto platí pro šedý zákal, oslabení zraku a preventivně též tehdy, když se velmi namáhají zdravé oči.

Z vlaštovičníku se dělá také tinktura. Proti uvedeným neduhům se užívá dvakrát až třikrát denně 10 až 15 kapek s trochou vody.

Vlaštovičník je účinný i proti červenavým bradavicím (červeným vředům), které mohou přerůst až v rakovinu kůže.

Choré místo by se mělo 5krát až 6krát denně potřít čerstvou šťávou z vlaštovičníku.

Pokud je zima, není třeba zoufat. Vlaštovičník je jedna z mála rostlin, které dokáží přezimovat. Stačí jej přesadit do květináče a tak ho můžete mít stále po ruce.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ:

Nálev:

1 zarovnaná čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, jen spaříme

Čerstvá šťáva:

Listy, stonky a květy se umyjí a ve vlhkém stavu se z nich získá odstředivkou šťáva.

Výluh ve víně:

30g vlaštovičníku i s kořenem se zaleje 1/2 litru bílého vína a nechá se stát jednu až dvě hodiny, potom se vylisuje a užívá po doušcích.

!!!UPOZORNĚNÍ!!! Vlaštovičník je jedovatá rostlina, kterou nedoporučujeme používat bez vědomí lékaře!!!

Vodilka Kanadská
Vodilka, jako jeden z nejoblíbenějších léků na zažívání u původních indiánských kmenů, se stala miláčkem bylinářů devatenáctého století jak v Americe, tak i v Evropě. Osadníci ji žvýkávali při zánětech v ústech a žaludeční nevolnosti, i když její hořká chuť by většinu současných nemocných odradila. Vodilka patří do čeledi pryskyřníkovitých a roste pouze v teplém podnebí.

Jako účinný lék proti katarům a prostředek povzbuzující játra je vodilka vhodná při mnoha respiračních, digestivních a menstruačních obtížích a může se používat i externě při některých kožních chorobách.Využívanou částí vodilky je kořen.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!Nepoužívejte v těhotenství a při vysokém krevním tlaku.

Vrbovka malokvětá
Vrbovka nebyla do dnešní doby známá jako léčivka a není uvedena ve většině knih o léčivých rostlinách.

V krátké době se stala známou v celé Evropě, ba i za oceánem.

Vrbovka je jedním z nejlepších léků proti prostatě.

Vrbovek je však velmi mnoho a to vyvolává určitou nejistotu. Mezi léčivé náleží tyto: Vrbovka růžová (Epibium roseum), Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum), Vrbovka horská (Epilobium montanum), Vrbovka kopinatá (Epilobium lanceolatum), Vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), Vrbovka chlumní (Epilobium collinum), Vrbovka bahenní (Epilobium palustre), Vrbovka drchničkolistá (Epilobium anagallidifolium), Vrbovka Flejscherova (Chamerion fleischeri).

Léčivé vrbovky poznáme podle jejich malých květů, které jsou červenavé, bledě růžové a někdy takřka bílé barvy. Sedí jako přibité na podlouhlém, úzkém semeníkovém lusku, z něhož po rozevření vyletují semena nesená bílými, jakoby bavlněnými vlásky.

V Tyrolích je vrbovka nazvána zvláštním jménem "Frauenhaar" (ženský hlas).

U výše uvedených léčivých druhů se sbírá celá rostlina, přičemž to děláme tak, že rostlinu odtrhneme pouze v polovině, aby mohla opět vytvořit boční výhony.

I v nejtěžších případech vždy pijeme pouze dva šálky čaje z vrbovky za den a to jeden ráno a druhý večer. To však neznamená, že nemusíme vyhledat lékaře.

Dva druhy vrbovek se vůbec nesmí sbírat - ostatně je nelze ani zaměnit s malokvětými druhy. Jsou to Vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum) a Vrbka úzkolistá (Chamerion augustifolium).

Prvá má květy velikosti nehtu na palci a je světle purpurově červená. Je možné ji najít velmi často ve velkých, kobercovitých porostech, je až 150 cm vysoká, roste při vodách i ve stojatých kalužích. Stonky a listy má masité, na spodní straně slabě ochlupené.

Druhá dosahuje výšky 150 cm, s oblibou roste na lesních mýtinách, po krajích lesů, na holých a malinami porostlých místech. Velké purpurově červené květy rostou na červenavých stoncích, uspořádaných do dlouhých, jakoby pyramidových kolmých hroznů.

Tyto dvě byliny se bohatě vyskytují a v čase květu prosvítají jako ohnivě červené plochy. Samotný lidový název Unholdenkraut - ďáblova bylina - naznačuje, že rostlinu není možné používat při prostatě.

Vrbovka pomáhá při chorobném zduření předstojné žlázy (hypertrofie prostaty), při chorobách ledvin a měchýře a to i při rakovině močového měchýře.

Její účinky jsou tak silné, že se kolikrát vyléčí všechna trápení při ochoření prostaty.

Většinou už jeden šálek čaje z vrbovky znamená úlevu. Čaj se musí však pít déle, aby se nemoc zcela vyléčila.

Mnozí lidé, kteří trpí na prostatu, mohou být znovu zdraví, když budou používat malokvětou vrbovku, a to bez toho, že se museli podrobit operaci.

Když se operovat dali, vrbovka odstraňuje pálení a jiné bolesti, které se po operaci často objevují. V každém případě je třeba užití konzultovat s lékařem.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ:

Čaj:1 vrchovatá čajová lžička na 1/4 litru vody, jen spaříme a necháme krátce vyluhovat. Pijeme jen dva šálky denně. Ráno na lačno a večer půl hodiny před večeří.

Yzop Lékařský
Yzop byl starými Řeky používán jako lék na astma a katar, i když rostlina, o níž hovoří biblické „očisti mne yzopem a budu čistý“ (Žalm 51), je spíše určitá odrůda majoránky. V minulosti se yzop též používal při léčbě některých forem epilepsie. Je to půvabná, keřovitá rostlina, užitečná na zahradě k odpuzování bělásků zelných.

Yzop je domácí ve Středozemí a ve střední Asii. U nás se pěstuje jako koření nebo jako léčivá rostlina. Je to vytrvalá, bohatě větvená bylina. Dolní část lodyhy dřevnatí. Listy jsou skoro přisedlé, čárkovitě kopinaté. Z úžlabí horních listů vyrůstají květy. Celková výška rostliny je až 50 cm. Kvete od července do září.

Podle barvy květů se ještě rozlišují různě formy. Rostlina patří do čeledi hluchavkovitých.

Yzop je cenný respirační lék a je zvláště vhodný pro děti. Je to hořký povzbuzující prostředek, který se může užívat při poruchách zažívání.

Používá se nať a silice. Rostlina obsahuje hlavně silici, třísloviny a další látky. Používá se jako expektorans, stomachikum a antihidrotikum.

Droga má kafrový pach a hořkou chuť.

Zápašnice Březová
Tato vysoká, jihoafrická křovina má charakteristickou rybízovou chuť a vůni, což z ní činí jednu z nejpříjemnějších léčivých bylin. Pochází z Kapské provincie a původně ji používaly místní kmeny Hotentotů jak při léčení, tak při výrobě voňavek.

Zápašnice je účinné urologické antiseptikum, zvláště vhodné při zánětu močového měchýře a podobných stavech. Je to hřejivá a povzbuzující bylina, která působí jako prospěšné ledvinové tonikum.

Zázvor Lékařský
Zázvor lékařský, významná čínská bylina, se na Západě používá po více než dva tisíce let jak v lékařství, tak při vaření. Tradičně se přidával do mnoha komplexních léků ke snížení toxicity nebo vedlejších účinků. Je to tropická rostlina, ale v chladnějším podnebí se dá pěstovat jen ve sklenících.

Jako bylina se silnými hřejivými účinky je zvláště vhodný při rýmách a nachlazeních nebo jako prostředek povzbuzující oběhový systém. Pomáhá zmírňovat nevolnost, takže se dá užívat při cestování nebo ranních nevolnostech. Je to také uklidňující lék na zažívání, který omezuje plynatost a poruchy trávení.Využívá se kořen a silice.

Zimolez Japonský
Japonci a Číňané užívali dlouho květy zimolezu jako ochlazující lék při horečnatých nachlazeních, zatímco na Západě byly od dob Římanů doporučovány při průduškových obtížích a urologických infekcích. V Anglii v seddmnáctém století považoval Nicholas Culpeper “zimolezovou zavařeninu” za nezbytnou součást domácí lékárny.

Jak tradiční evropská varieta (Zimolez popínavý – Lonicera periclymenum), tak známější čínská rostlina mohou být užívány při průduškových nachlazeních a kašlích. Zimolez je také účinný při horečnatých stavech, včetně bolestí při chřipce a kloubních zánětech.Používají se květy.

Zlatobýl obecný
Tuto léčivou rostlinu najdeme na okrajích lesů, v příkopech, na stráních a pasekách. Košatá lodyha je obsypaná zlatožlutými květy a dosahuje výšky asi 80cm.

Květy se sbírají od července do října. Používáme ji při onemocnění střev a krvácení střev. Především je však zlatobýl vychvalován jako vynikající léčivka při chorobách ledvin.

Květy a listy zlatobýlu mají ochlazující účinky, a protože rostlina odvodňuje, doporučuje se při každé chorobě ledvin a močového měchýře.

Zlatobýl je výborný na nemoci ledvin.

Zlatobýl spolu se svízelí a pitulníkem žlutým nebo hluchavkou bílou, dobře působí i při svrašťování ledvin a při léčbě umělou ledvinou.

Všechny duševní pocity mají vliv na činnost ledvin. Proto po nějakém duševním šoku, ať již jde o smrt milované osoby či jiné neštěstí, jsou nejvíce zatíženy ledviny.

Zlatobýl se osvědčil jako léčivá bylina, která velmi dobře ovlivňuje citový život člověka. Měli bychom proto při zklamáních a jiných duševních zátěžích bezpodmínečně pít čaj z této byliny.

Anděl léčivých rostlin stojí v bezprostřední blízkosti zlatobýlu. Utišující účinek této rostlinky při těžkých citových hnutích cítíme tak, jako by nás jeho ruka hladila. Už samotný pohled na zlatobýl v přírodě působí uklidňujícím dojmem. měli bychom být vděční za to, že ve své blízkosti máme rostlinu, která má takové vlastnosti.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ

Příprava čaje:

Jedna čajová lžička vrchovatě naplněná na 1/4 litru vody. Spaříme a necháme krátce vyluhovat. Ze zmíněné čajové směsi (zlatobýl, svízel, pitulník) vezmeme taktéž jednu vrchovatě naplněnou lžičku a pak následuje stejná příprava.

Ženšen
Ženšen je na Západě znám od dob Marca Pola, i když v širší míře je využíván teprve od osmnáctého století. Číňané používají kořen této rostliny jako energetické tonikum už nejméně pět tisíc let a dnes tvoří základ mnoha patentovaných léků. Většina prodávaných kořenů pochází z vypěstovaných rostlin, v přírodě se vyskytují jen vzácně.

Toto silné energetické tonikum je u Číňanů pokročilého věku v oblibě již po staletí. Je to také dobrý plicní lék a může pomoci uspíšit uzdravení při chronických průduškových onemocněních.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
V těhotenství se vytněte vysokým dávkám a dlouhodobějšímu užívání. Berete-li ženšen pravidelně, je nejlépe vždy po pár měsících bylinu nakrátko vynechat a omezit ostatní bylinné povzbuzující prostředky a kofein.