BYLINKY R-Š

04.07.2011 07:25

Rakytník řešetlákový

Rakytníkové plody obsahují velké množství vitamínů (C, B, A, D, K). Vitamínu E rakytník obsahuje nejvíce ze všech rostlinných plodů. Obsahem karotenu, ze kterého se vytváří vitamín A, se rakytník vyrovnává mrkvi, která je považována za jeho nejbohatší zdroj. Dále obsahují plody také minerální látky, organické kyseliny, flavonoidy (Rutin, Kvercetin), barviva, sacharidy a olej.

Ve vzájemném vyváženém propojení obsahových látek se skrývá mimořádná léčivá síla rakytníku.

Použití

Rakytník se požívá vnitřně i zevně. Má celkové tonizující účinky na lidský organismus. Konzumací čerstvých rakytníkových plodů se zlepšuje celkový zdravotní stav člověka.

Používání rakytníkového oleje sahá až do antických dob. Starověcí Řekové užívali rakytník namísto dnešního kondicionéru, tedy jako obnovující kúru na vlasy, která jim dodávala zdravý vzhled a lesk. V indické medicíně byly plody, listy i větévky součástí směsí bylin k léčení nemocí trávicího traktu, zánětlivých plicních chorob a krvácivosti. Také v Číně a Rusku se rakytník používá odpradávna. Na Sibiři se říká, že po něm mají lidé jasný zrak a koně lesklou srst.

Vnější použití Rakytníku řešetlákového

Zevně se používá rakytníkový olej. Rakytníkový olej se získává lisováním ze semen, má charakteristickou vůni i chuť a žlutooranžovou­ barvu.

Olej lze použít samotný, nebo ho smíchat s krémy, balzámy či olivovým olejem. Olej má významné regenerační vlastnosti. Používá se k mazání postižených míst, k výplachům dutiny ústní a krku či k obkladům. Za účelem dosažení maximálního účinku dle druhu onemocnění, je vhodné spojit zevní i vnitřní používání rakytníkového o­leje.

Rakytníkový olej je vhodné použít při zánětlivých stavech sliznic ústní dutiny a pochvy, při kožních onemocněních, jako jsou drobná poranění, omrzliny, popáleniny, proleženiny či popraskané prsní bradavky kojících žen, dále při poškození sliznic a kůže po chemoterapiích a ozařování, při výskytu hemoroidů a při trhlinách v řitní oblasti. Také je vhodný ve formě vlasových masek při vypadávání a řídnutí vlasů.

Vnitřní použití Rakytníku řešetlákového

Rakytníkové plody (Hippophae fructus) se pojídají čerstvé nebo se zpracovávají na šťávy, sirupy, džemy či marmelády. Plody je vhodné užívat při zánětlivých a infekčních onemocněních, v období rekonvalescence (zotavování po nemoci) a pro celkové posílení organismu a zvýšení imunity. Dále rakytník přispívá k léčbě žaludečních vředů, hojí sliznice průdušek a plic, zlepšuje krevní oběh, také prospívá kloubům či působí preventivně proti skleróze.

Vnitřně lze užívat také rakytníkový olej (Hippophae oleum). Doporučuje se užívat 5 kapek oleje při jídle podle druhu léčby. Dle onemocnění, je vhodné spojit zevní i vnitřní používání rakytníkového oleje. Užívá se přímo, případně smíchaný s jogurtem, podmáslím či kefírovým mlékem. Rakytníkový olej je vhodné užívat při žaludečních a duodenálních vředech, při chorobách tlustého střeva, zánětlivých stavech trávicí trubice, při průjmech, při onemocnění krevního oběhu (například při rozvoji trombotického** zánětu žil, aterioskleróze či **srdečních infarktech), při poškození sliznic po chemoterapii a také zvyšuje celkovou odolnost organismu.

Příprava rakytníkového čaje: 2 polévkové lžíce usušených rakytníkových plodů se vaří ve vodě po dobu 5 minut a poté se scedí. Pije se vlažný a připravuje se vždy čerstvý.

Příprava domácího rakytníkového oleje

Usušené rakytníkové plody se rozdrtí a pak zalijí slunečnicovým nebo olivovým olejem tak, aby byly zakryté. Pro vnitřní užívání je lepší panenský olivový olej. Směs se nechá v uzavřené nádobě stát 3 až 4 týdny na teplém místě.

Každý den se směs protřepává. Poté se přecedí a zbytek se protlačí přes řídké plátno.

Olej se skladuje v lékovce z tmavého skla na chladném místě. Vnitřně se užívá 3 krát denně 1 čajová lžička.

Občas se sbírají také listy, které také obsahují dosti vitamínů a dalších látek.

Pro přípravu čaje se použije 1 – 2 gramy usušených rakytníkových listů na 1 šálek vařící vody, nechá se 10 – 15 minut vyluhovat a poté se scedí. Připravuje se vždy čerstvý.

Rozmarýna Lékařská
Rozmarýna je v Evropě už odedávna považována za povzbuzující bylinu, která pomáhá zahnat melancholii. Podle Gerarda ze šestnáctého století “umí srdéčko rozveseliti”. Tradičně sloužila jako projev pozornosti, dávali si ji navzájem milenci a byla pokládána na hroby. Své povzbuzující vlastnosti má díky chemickým látkám obsaženým v aromatickém oleji, který se extrahuje a používá v aroma-terapii.

Tato bylina je dobrým posilujícím prostředkem pro zažívání a lékem proti plynatosti a nadýmání. Pomáhá také povzbuzovat nervový systém a traduje se , že zlepšuje selhávající paměť. Zevně je éterický olej vhodný při artritidě, revmatismu a některých druzích bolestí hlavy.

Využívá se nať a silice.

Růže (Rosa spp.)

Růže byla, je a bude především symbolem lásky. Okvětní plátky se na Beltane přidávají do poháru, do kterého se ponořuje posvátná dýka. Můžete je také kandovat v cukru a pojídat nebo z nich vyrobit víno. Tato rostlina je také znamením diskrétnosti a mlčenlivosti. Je-li při shromáždění zavěšena u stropu, nikdo tento závazek nemůže porušit.

 

Rybíz černý

Rybíz je vytrvalý keř, vysoký asi 1,5 metru. Větévky jsou zpočátku světlé chlupaté, později červenohnědé. Na větévkách vyrůstají ve střídavém postavení 3 – 5 laločnaté listy s hrubě pilovitým okrajem. Květy jsou zvonkovité, žlutozelené a uspořádané v hroznech. Rybíz kvete v dubnu a v květnu. Plodem jsou kulovité, černé bobule v hroznech. Celá rostlina má nepříjemnou vůni.

Listy obsahují zejména flavonoidy, třísloviny, vitamín C a malé množství silice. Plody jsou bohaté na vitamíny, zejména vitamín C, dále obsahují hodně sacharidů, barviva, glykosidy a organické kyseliny.

Botanické rodové jméno „ribes“ pochází z arabského a perského „ribás“ a „riwas“, což je název pro rebarboru, ze které se dříve získával léčivý sirup. Ve středověku se ve Španělsku přenesl tento název na rybíz, protože se z něho připravovala náhražka rebarborového sirupu.

Použití: Rybízové listy a plody se používají zevně i vnitřně.

Vnější použití Rybízu černého

Zevně se rybíz v lidovém léčitelství používá na záněty. Silný odvar ze sušených plodů se kloktá při zánětech v krku a dutině ústní, také při angíně a podobných onemocněních. Rybíz je také výborný při namožených hlasivkách.

Vnitřní použití Rybízu černého

Rybízové listy a plod se užívají vnitřně ve formě nálevu. Také je rybíz součástí řady léčivých čajových směsí, například potopudných či urologických. Mají účinky močopudné, podporují pocení, snižují horečku, a také mají celkově podpůrný účinek na organismus. Rybíz se využívá při nachlazení, kašli, při infekčních zánětech dýchacích cest. Dále se užívá při chronických zánětech močových cest, také jako prostředek podporující látkovou výměnu při revmatických onemocněních a při zánětech kloubů. Také je vhodný při průjmových onemocnění. Díky obsahu rutinu příznivě působí na stěny cév a staví tak kapilární krvácení, které se může projevit například krvácením ze sliznic.

Plody (Ribis nigri fructus) se konzumují jako ovoce, také se z nich připravuje sirup, čerstvá šťáva, ovocné víno, kompot či džem. Plody obsahují velké množství vitamínu C, díky kterému zlepšují látkovou výměnu a posilují imunitu. Rybízové plody patří mezi ovoce s největším obsahem vitamínu C. V lidovém léčitelství se používají jako močopudný prostředek a k léčbě dny.

Příprava nálevu z rybízových listů pro vnitřní použití: 2 čajové lžičky usušených rybízových listů se zalijí šálkem vařící vody, nechá se 10 – 15 minut vyluhovat v přikryté nádobě a poté se scedí. Čaj se pije 2 – 3 krát denně. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Řebříček obecný
Ř
ebříček je odedávna známý jako prostředek na zástavu krvácení. Smotek z jeho načechraných listů přiložený na ránu má stahující účinky, které podporují srážení krve. Je to bylina vhodná zejména při hojení ran, jejíž latinské jméno je převzato od řeckého hrdiny Achillea, který ji právě takto používal. Rostlina měla též svůj význam pro předpovídání osudu a Číňané stonky řebříčku dodnes používají k vyjevování některých proroctví.

Ačkoli je řebříček účinný jako hojivá bylina, nyní se většinou používá při horečkách na uvolnění cév při vysokém krevním tlaku. Je to hořce chutnající, posilující léčivý prostředek pro zažíváním a přidává se do léků zmírňující menstruační a urologické poruchy.Může způsobovat vyrážky.

!!!UPOZORNĚNÍ!!! V těhotenství se vyhněte velkým dávkám. 

Řepík Lékařský
Řepík má velké léčivé účinky při všech zánětech v krku, ústech, v hrtanu. Měli bychom na tuto rostlinu pamatovat při angíně, onemocnění krku, skorbutu a zápalech sliznice dutiny ústní. Lidé, kteří při svém povolání hodně hovoří nebo zpívají, by měli denně preventivně kloktat řepíkem.

jeho vysoké žluté letní květy mu daly v angličtině jeho lidový název „kostelní věžičky (church steeples)“. Je to člen čeledi růžovitých a podobně jako všichni jeho příbuzní má vysoce adstrigentní účinky. Je to skutečně hodnotná hojivá bylina, kdysi hojně užívaná na středověkých válečných polích.

Jako mnohé adstrigentní byliny může být řepík účinný na průjem a je vhodný zvláště pro děti. Dokáže účinně zastavit krvácení ze škrábanců a odřenin, užíván vnitřně může zmírnit silné menstruační krvácení a akutní zánět močového měchýře.

Listy dobře účinkují při chudokrevnosti, ranách a s úspěchem se užívají při revmatismu, bolestech v kříži (hexenšus), těžkostech při trávení, tvrdnutí jater a při chorobách sleziny. Denně se pijí až dva šálky čaje.

Každý by se měl snažit udělat si jednou či dvakrát v roce bylinkovou koupel z řepíkového nálevu. Děti, mající TBC krčních uzlin, by se měli v řepíku koupat často.

Řepík patří mezi naše nejlepší léčivé rostliny, a to pro svoje svíravé účinky a pro veliký obsah léčivých látek.

Jeden lékař praví:"Třikrát denně jeden šálek čaje léčí rozšíření srdce, žaludku, střev a rozedmu plic, dále po delším užívání nemoci ledvin a měchýře."

Při křečových žílách a bércových vředech je možné vřele doporučit řepíkovou mast, která má podobné účinky jako mast z měsíčku.

Při onemocnění jater se užívá čajová směs ze

100 g řepíku
100 g svízele
100 g mařinky vonné
Denně se pije jeden šálek na lačno a přes den dva šálky po doušcích.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ:

Příprava čaje:

1 čajová lžička byliny na 1/4 litru vody, spaříme, krátce vyluhujeme

Koupel:

200 g bylinek na celkovou koupel.

Směs na nemocná játra:

řepík, svízel a mařinku smícháme rovným dílem. Jedna vrchovatá čajová lžička na 1/4 litru vody, spaříme, krátce vyluhujeme.

Příprava masti:

1 vrchovatá dvou hrst nadrobno nařezaných květů, listů a stonků na 250 g vepřového sádla.

Bylinky vmícháme do horkého tuku a krátce je necháme zapražit. Pánev sejmeme z ohně, přikryjeme a necháme přes noc vystydnout. Příští den vše lehce ohřejeme, procedíme přes lněný hadřík a ještě teplou mast plníme do sklínek nebo kelímků.

Santal bílý (Santalum album)

Prášek ze santalového dřeva se spaluje při ochranných kouzlech; jedná se o velice používanou součást kadidel a vonných směsí. Náhrdelník ze santálových korálků působí jako ochrana a zvyšuje duševní vnímání. Santalové kadidlo navozuje poklidnou meditativní atmosféru a zvláště vhodné je pro hledání správné orientace, věštění, prorokování a hypnózu. Uklidňuje mysl a dovoluje vnitřnímu já se projevit.

 

Sibiřský Ženšen
Sibiřský ženšen se jako léčivá rostlina používá poměrně krátkou dobu, teprve od třicátých let našeho století. Je zvláště vhodný pro překonání stresové zátěže života ve dvacátém století. Býval oblíbený jak u sovětských atletů, tak u řidičů nákladních aut na dlouhých tratích, kteří ho pravidelně užívali ke zvýšení vytrvalosti a zlepšení výkonnosti.

Ženšen je zvláště vhodný při všech stavech duševního a fyzického vypětí. Působí účinně, užijete-li ho před zkouškami nebo před rušným pracovním dnem.

Využívá se kořen.

Skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum)

Skořice (sušená kůra z mladých výhonků rostliny) se přidává do kadidel pro zvýšení magických vibrací a k vytvoření pokojné energie. Je proto vhodná pro používání při rituálech hojení a věštění. Pro tyto účely je také užitečné pít skořicový čaj k vyladění a pročištění mysli. V sexuální magii se natírá pokožka těla zředěným skořicovým olejem pro povzbuzení mužské potence.

Skořicový olej byl součástí posvátného oleje starých Židů. Listy skořicovníku byly svazovány do věnců, které se používaly k výzdobě římských chrámů. Egypťané používali skořicový olej k balzamování mumií.

Jako kuřidlo vyvolává vysoké duchovní vibrace, pomáhá při uzdravování, přivolává peníze, posiluje duševní síly a vyvolává ochranné vibrace. Používá se též ve váčcích a odvarech.

Sléz Přehlížený
S
léz má malé listy a roste při plotech, okrajích cest, při starých zdech a na rumištích, vždy však jen v blízkosti obytných prostorů. Kdybychom jej někdy nalezli dále od obce, potom je vcelku jisté, že tam bylo kdysi hospodářství nebo dům.

Sléz s velkými listy, sléz lesní (Malva silvestris) a jiné druhy najdeme nejspíše v zahradách, kde jsou květiny a zelenina.

Oba druhy obsahují v listech, květech a stoncích slizovité látky a třísloviny.

Planý sléz (malolistý) je plazivý, na začátku růstu při oddenku trochu dřevnatý. Má okrouhlé, vroubkované listy na dlouhých stoncích a malé, fialové až bledě růžové květy. Jeho okrouhlý plod vyhlíží jako malý tvarohový koláček.

Sbíráme květy, listy a stonky od června do září.

Měli bychom je užívat pokud možno čerstvé, protože při sušení se ztrácení slizové látky. Ale i sušená rostlina má ještě dobrou léčivou sílu.

Sléz se osvědčil především jako čaj při zánětech sliznice vnitřních orgánů, při zánětech sliznice žaludku (gastritis), při zánětu sliznice měchýře, zažívacího traktu a dutiny ústní, stejně i při žaludečních vředech.

Z listů a ječmene si můžeme uvařit polévku:

Nejprve uvaříme ječmen a až po vychladnutí přidáme listy slézu.

Sléz je možné zvlášť doporučit i při zahlenění plic, zánětu průdušek, kašli a silném chrapotu, dále také při zánětu mandlí a hrtanu.

Aby se nezničily slizové látky, používá se ve studeném nálevu, který se přes nos vyluhoval. Přes den se pijí po doušcích dva až tři šálky mírně ohřátého čaje.

Sléz vyléčí i velmi houževnatou, nevyléčitelnou - jak se říká - chorobu rozedmu plic, která navíc vyvolá i těžkou záduchu.

Pijeme denně nejméně tři šálky čaje a na noc přikládáme na plíce a průdušky obklady ze zapařených a dobře ohřátých listů a květů.

Při zástavě (vyschnutí) slzení, což je však zřídkakdy se vyskytující onemocnění, se velmi dobře osvědčily koupele očí a obklady očí z vlažného čaje.

Při svrbící a pálivé alergii ve tváři blahodárně působí omývání vlažným čajem. Zvenčí používáme sléz při poranění, vředech, při oteklinách rukou a nohou po zlomeninách, nebo mají-li původ v zánětu žil. V tomto případě používáme koupele rukou a nohou.

Oteklé nohy a bércové vředy opravdu nemusíme mít, i když jsme již staří. Také tady pomáhá sléz společně s čerstvým jitrocelem. Jitrocel dobře umyjeme a vlhký přiložíme na otevřenou ránu. Rána se během noci uzavře a už se více neotevře, i když by už byla deset či patnáct roků stará.

Sléz neléčí pouze záněty hrtanu (na které jsou dobré obklady a i čaj ze slézu), ale i zhoubná onemocnění hrtanu. V tomto případě vyluhujeme přes noc 2,5 liru denní dávky, do každé 1/4 litru dáme vrchovatou čajovou lžičku bylinky. Ráno mírně zahřejeme a uschováme v termosce, kterou jsme napřed vypláchli horkou vodou. Během dne vypijeme po doušcích čtyři šálky a zbytek používáme jako kloktadlo, které se osvědčuje i proti vysychání v ústech, nose a hrtanu.

Planý sléz má své místo zvláště při hospodářských domech, ale v našich časech ho lidé stále více ničí. Každý se chce zbavit vlhkosti a špíny. Domu chce dát pěkný venkovní vzhled, proto vybuduje okolo betonový chodnících nebo jej vydláždí. Tím však odebírá slézu jeho domovské místo. Takto pomalu vymizí velký pomocník lidstva, sléz planý.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ:

Příprava čaje:

Pouze studenou cestou!
1 vrchovatá čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, necháme přes nos stát a ráno mírně ohřejmeme.

Koupel nohou a rukou:

Do pětilitrové nádoby se studenou vodou vsypeme na noc jednu vrchovatou dvou hrst slézu planého. Druhý den vše zahřejeme na teplotu, kterou ruce či nohy snesou. Koupeme 20 minut, vodu můžeme ještě dvakrát použít, když ji předem zahřejeme.

Obklady:

Zbytek po přípravě čaje znovu v trošce vody ohřejeme, smísíme s ječnou moukou v kaši, natřeme na lněný hadřík a teplé přiložíme.

Sluncovka Kalifornská
Sluncovka je běžná zahradní květina. Je to mírné a velmi prospěšné sedativum, zvláště vhodné na nespavost, dokonce i u dětí. Na rozdíl od některých druhů čeledi mákovitých nemá žádné návykové vedlejší účinky a její užívání je absolutně bezpečné.

Tato bylina, jako mírné sedativum pro nervovou soustavu, působí výborně při nespavosti, nadměrné úzkostlivost či napětí. Je možné si na ní kdykoli pochutnat v podobě čaje z usušené nati. Velmi prospívá i při nadměrné činnosti zažívacího ústrojí.

 Smetanka Lékařská
Smetanka se tradičně používá jako mocné diuretikum. Do repertoáru bylin se dostala poměrně nedávno. Je známo, že v Evropě se v lékařství využívá teprve od patnáctého století. Ačkoli se tato bylina obvykle řadí k plevelům, je vhodné jíst její mladé list v salátech.

Listy, bohaté na draslík, jsou silněji močopudné než kořen, Ten zase představuje výborný posilující lék na játra, vhodný při různých druzích zažívacích obtíží. Bylina je též dobrým čistícím prostředkem na kůži a při artritických obtížích.Používá se celá rostlina.

 

Sporýš Lékařský
Sporýš lékařský, kdysi posvátná bylina keltských kněží, byl používán při předpovídání budoucnosti a čarování až do sedmnáctého století. Podle tradice se sbíral během parných letních dní v červenci, kdy měl největší moc. Původní druh je bezvýrazná, plevelná rostlina, ale běžně dostupné jsou příbuzné okrasné odrůdy.

Sporýš je dobrý povzbuzující prostředek na játra a relaxační nervové tonikum. Používá se na celou řadu zažívacích potíží a stejně tak i na deprese a nervové napětí. Může se též použít ke zmírnění porodních bolestí, k uklidnění rozmanitých kožních projevů a je považován za dušení vzpruhu.Využívá se nať.

!!!UPOZORNĚNÍ!!! V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám.

Světlík Lékařský

Světlík zmírňuje překrvení a katar a je užitečný v lécích na sennou rýmu a běžná nachlazení. Může být užíván vnitřně nebo v očních lázních při očních infekcích či při podráždění. Využívá se nati.

Účinně je v lidovém léčitelství užíván při onemocnění očí. Obklady ze světlíku pomáhají při akutních i subakutních zánětech spojivek a okrajů víček. Zarudnutí, otoky a poruchy vidění ustupují překvapivě rychle. Účinné je i současné vnitřní použití ve formě čaje nebo homeopatických tinktur. Při slzících očích ve spojení se světloplachostí účinkuje světlík hojivě a snižuje bolesti.

Směs světlíku a heřmánku ve stejném poměru formou horkých obkladů se doporučuje při léčbě ječného zrna, ale bohužel se na něj nedá spoléhat. Existuje nebezpečí, že by se zánět mohl rozšířit i na očnici a nabýt nebezpečné formy. J proto vhodnější svěřit léčbu přímo očnímu lékaři, který neprodleně zahájí účinnou léčbu.

V 16. století se doporučoval světlík jako lék proti žloutence. V minulém století byl zase doporučován jako prostředek proti otravám.

Stále probíhají výzkumy zaměřené na určení přesného chemického složení světlíku a na možnosti farmakologického využití. Je sice známo několik látek, které obsahuje (třísloviny, éterické oleje a pryskyřičné substance), ale dosud se neví, které z nich jsou vlastně v největší míře za účinnost rostliny zodpovědny.

Svízel

Svízel povázka (Galium mollugo) má žlutobílé jemné kvítky, je medonosný a vyskytuje se velmi hojně na stráních a cestách. V době květu je téměř poléhavý.

Svízel očišťuje od chorobných látek ledviny, játra, slinivku břišní, slezinu. Kdo má poruchy lymfatických žláz, měl by pít denně čaj. Působí i proti chudokrevnosti, vodnatelnosti, při bolesti (píchání) v boku.

Čaj používaný zevně velmi rychle léčí kožní choroby, rány, vředy, uhrovitost. Teplé umývání rychle léčí zvadlou pokožku tváře. Čerstvě vytlačená šťáva se s úspěchem použije, když jí natíráme nemocná místa pokožky, po natření necháváme šťávu zaschnout.

Lidové léčitelství doporučuje svízel při epilepsii, hysterii, tanci sv. Víta, nervových chorobách, zástavě močení (zadržování moči), tvorbě písku a kaménků. Čaj pomáhá i při strumě, jestliže během dne velmi důkladně kloktáme.

Svízel pomáhá i při tvorbě vole na krku. Rostlina se spaří a denně se teplým čajem často kloktá co nejhlouběji v krku.

V poslední době se množí případy obrny hlasivek. Zdá se, že jde o virové onemocnění. Kloktáním a vyplachováním čajem ze svízele se rychle vyléčí.

Svízel je i spolehlivým prostředkem při velmi těžkém onemocnění ledvin, hnisání ledvin, dokonce i tehdy, když selžou všechny další prostředky. Velmi účinná je směs ze svízele, zlatobýlu a pitulníku žlutého. Touto směsí se velmi rychle dosáhne úspěchu. Hovoří se o čtrnácti dnech. Čaj se jen spaří a z něho se vypije nejprve půl šálku nalačno třicet minut před snídaní a zbytek se vypije během dne po doušcích. Při těžkých onemocněních se mají přes den vypít čtyři šálky čaje.

Tato směs se pije i při svraštění ledvin a jiných smrtelných chorobách ledvin.

Vyplachování a pití čaje ze svízele je výborným prostředkem při rakovina jazyka, podobně čerstvá šťáva smíchaná s máslem je účinným lékem při rakovinných vředech a rakovinných chorobách kůře.

Je možné vyléčit i rakovinové vředy. V poslední době se množí zhoubné onemocnění kůže, které se objevuje jako tmavé, ostře ohraničené skvrny. Údajně jde o infekční onemocnění. V tomto případě se dosáhne dobrého výsledku s čerstvou šťávou ze svízele a mastí z měsíčku. Současně je třeba bezpodmínečně pít krev čistící čaj z řebříčku, měsíčku a kopřivy.

Čaj čistící krev:

...300g měsíčku lékařského
...100g řebříčku obecného
...100g kopřivy dvoudomé

Příprava:

Byliny smícháme dohromady ve velké tmavé láhvi. Na jeden šálek použijeme 1 čajovou lžičku, kterou spaříme vodou. Necháme 5-10 minut louhovat.

Za starých časů si svízele často velmi vážily ženy, které měly těžkosti s dělohou. Před těžkou hodinou jim kladli bylinku do postele, aby měly lehčí porod. Tento zvyk se dříve připisoval Panně Marii.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ:

Příprava čaje:

1 čajová lžička svízele vrchovatě naplněná na 1/4 litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme.

Čerstvá šťáva:

Čerstvý svízel se umyje a ve vlhkém stavu se odstředí na odstředivce.

Mast:

Čerstvá šťáva se rozmíchá s máslem, které má teplotu místnosti a uloží se do chladničky.

Šalvěj Lékařská
Šalvěj byla slavnou léčivou rostlinou u ž u našich předků. Rčení, které vzniklo okolo r. 1300 říká: "Proč by měl člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj?"

Už samotný název vyjadřuje vysoké ocenění, které má rostlina od nepaměti. Šalvěj je odvozeno z latinského slova "salvare" - spasit, vyléčit.

Častější pití šalvějového čaje přispívá k posílení celého těla, zabraňuje záchvatům mrtvice a velmi příznivě působí při obrně.

S levandulí je jedinou léčivou rostlinou, které pomáhá při nočním pocení. Vyléčí nemoc, která je původcem nočního pocení a svou léčivou mocí odstraňuje značnou slabost, která je průvodním jevem této choroby.

Mnozí lékaři objevili dobré vlastnosti šalvěje, užívají ji při křečích, onemocněních míchy, onemocnění žláz a také při chvění končetin. Při těchto chorobách se pijí během dne dva šálky po doušcích. Čaj velmi dobře působí při nemocných játrech, odstraňuje nadýmání a všechny další těžkosti, které vyvolává narušení jater. Šalvěj pročišťuje krev, odvádí hleny z dechových orgánů a žaludku, povzbuzuje chuť k jídlu a odstraňuje poruchy ve střevech a průjem.

Čaj ze šalvěje při vnějším použití doporučuji zvláště při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny. Mnozí dospělí i děti by nemuseli mít vyoperované mandle, kdyby včas užívali šalvěj. Mandle jsou totiž jakýmisi policisty těla, zachycují a zneškodňují jedovaté látky, když mandle chybí, dostávají se jedy do ledvin. Nálev ze šalvěje pomáhá i při krvácení dásní a uvolnění zubů. Kloktá se jím nebo se dávají v nálevu namočené vatové tampóny (při paradentóze a zvředovatění dásní).

Lidé se slabými nervy, ba i ženy s nemocnou dolní části těla, měli by si dávat sedací šalvějovou koupel.

Po bodnutí hmyzem přiložíme rozdrcený list.

Vedle úspěchů šalvěje jako léčivé rostliny nesmíme zapomenou, že je i znamenitým kořením. Přidává se v malých dávkách podobně jako tymián a saturejka do mastných jídel z vepřového, husího i krůtího masa. Také divočina je chutnější, když do ní přidáme kousek šalvěje. Při přípravě zeleninových sýrů a kořeněných omáček, bychom měli pamatovat na šalvěj už i ze zdravotních důvodů.

V některých krajích se dělají šalvějové koláče a pečivo. Podobně jako anýz se přidává do těsta rozdrcený list šalvěje.

Podobně jako u jiných rostlin spojovaných se „ženskými problémy“ se věřilo, že bujný trs šalvěje na zahradě ukazuje, že paní domu skutečně „vládne“ své domácnosti. Pro dlouhý život se doporučovalo pít pravidelně šalvějový nálev a bylina byla považována za všelék a celkově posilující prostředek.

Účinky šalvěje mají sklon zaměřovat se na ústa, krk a ženské pohlavní ústrojí. Toho se využívá při léčbě řady příznaků, počínaje vřídky v ústech a konče pocením v menopauze. Jako mnohé byliny, používané v kuchyni, je to také dobrý lék na zažívání, který povzbuzuje tok žluči a reguluje její funkci. Zevně je šalvěj vhodná na oplachování vlasů a jako mast na kousnutí hmyzem.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ:

Příprava čaje:

1 čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme.

Šalvějový ocet:

Láhev naplníme až po hrdlo květy šalvěje luční, zalijeme přírodním octem tak, aby byl až nad květy a láhev necháme stát 14 dní na slunci nebo na teplém místě.

Sedací koupel:

2 vrchovaté dvojhrstě listů na noc vložíme do studené vody. Druhý den se všechno zahřeje až k varu a výtažek přilejeme do vany.

Šišák

Virginský šišák se dostal do Evropy v sedmnáctém století z USA a byl znám jako „bylina na vzteklé psy“, protože se s ním léčila vzteklina. Dnes se bylina užívá při nervových poruchách společně s původním evropských druhem, Šišákem vroubkovaným, který má údajně podobné vlastnosti. Jméno je odvozeno od šešulí se semeny naběračkovitého tvaru, které připomínají historickou přilbu, šišák.

Využívá se nať.

Šišák je výborné sedativum a prostředek proti křečím, zvláště vhodným na všechny druhy nervového napětí, úzkostí, přecitlivělost, nespavosti a další problémy, související se stresy.

Šťavel Kyselý
Šťavel roste všude v našich listnatých i jehličnatých lesích. Svými bledě zelenými listy i jemnými bílými kvítky vytváří na lesní půdě celé koberce. Už jen pohled na tento koberec přináší potěšení.

Šťavel se nesuší, používá se pouze v čerstvém stavu. Odstraňeje pálení žáhy a slabší poruchy jater a trávení. Při těcht otěžkostech se čaj pije studený, dva šálky denně.

Při žloutence, zánětu ledvin, kožních vyrákách a škrkavkách se pijí dva šálky teplého čaje.

Lidové léčitelství doporučuje čerstvou šťávu šťavelu při začínající rakovině žaluku, při vnitřních i zevních rakovinových vředech a nádorech. Čerstvá šťáva se získá pomocí domácí odstředivky. Užívá se každou hodinu po třech až pěti kapkách, zředěná. Zevní rakovinové útvary se šťávou přímo potírají.

Při Parkinsonově nemoci se každou hodinu užívá tři až pět kapek šťávy v čaji z řebříčku obecného a zevně se šťávou masírují záda.

Zředění a dávkování se musí svědomitě dodržovat při rakovině, nemocech žaludku, vředech, nádorech a také Parkinsonově chorobě.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ:

Příprava čaje:

1 polévková lžíce listů se zaleje 1/2 litru vřelé vody a krátce se vyluhuje.

Čerstvá šťáva:

Listy se umyjí a v odstředivce se z nich získává šťáva.

Šťovík Kyselý

Šťovíky jsou domácí evropské rostliny. Kromě šťovíku kyselého je možno sbírat i šťovík menší (rumex acetosella) a používat šlechtěné formy šťovíku zahradního.

Šťovík kyselý roste na vlhkých loukách, šťovík menší, který je drobnější, nacházíme na polích, mezích a stráních.

Šťovíky jsou zdrojem cenných látek. Jako zelenina a koření se používají pouze čerstvé listy. Sbíráme a konzumujeme se před květem brzy zjara.

Šťovík obsahuje vitamín C, karotén, nerostlné látky (železo, mangan, křčemík), emodin, kyselinu chrysofanovou, kyselinu šťavelovou, tuky, silice,...

Některými svými složkami povzbuzuje činnost tlustého střeva, podporuje chuť k jídlu. Obsahem železa podporuje tvorbu krve.

Škodlivé účinky kyseliny šťavelové je třeba potlačit přídavkem mléka, smetany nebo sýra do pokrmu. Šťovík se proto má požívat jen občas.

Šťovík používáme do zeleninových polévek k okyselení salátů, do špenátu. Můžeme jej použít i jako součást bylinkové kůry.

Zahradní šťovík lze použít i jako náhražku špenátu. Lze ho přidat jemně rozsekaný na řožněná masa a vůbec do všech nakyslých polévek a omáček, do majonéz,... Tvoří tradiční součást známého ruského boršce.