BYLINKY K - N

01.06.2011 11:00

Kokořík Mnohokvětý/He Shou Wu (che šou wu)
Kokořík mnohokvětý je jednou z nejvýznamnějších čínských posilujících bylin a taoisté věří, že způsobuje dlouhověkost a moudrost. Již tradičně ji denně pijí v podobě posilujícího vína a podle jejich pověsti odstraňuje šedivé vlasy a zvyšuje pohlavní vitalitu.

Jako posilující bylina může být kokořík zvláště vhodný pro ženy v menopauze. Číňané věří, že podporuje tvůrčí síly, proto je prospěšná pro tvrdě pracující vedoucí pracovníky, kteří trpí “vyhasnutím” kreativity. V Číně se rovněž podává při některých srdečních poruchách a zevně se používá na ošetření zhnisaných ran.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Užívat by se měly pouze hotové přípravky, které lze získat v obchodech s čínskými bylinami.

Kokoška Pastuší Tobolka ( Capsella bursa-pastoris)

Tento běžný zahradní plevel je léčebně využíván po celém světě nejméně dva tisíce let. V sedmnáctém století se při žloutence doporučovalo přivázat si na ruce a chodidla její nať. Mast, vyrobená z této byliny, se používala k ošetření ran. V angličtině je známá jako „matčina srdíčka“ („mother´s hearts“) díky tvaru svých tobolek se semeny.

Kokoška p. t. je bylina vhodná k zástavě vnějšího i vnitřního krvácení, ale užívá se především k léčbě urologických a menstruačních poruch. Je to také prostředek povzbuzující oběhový systém a účinný hojivý lék na rány.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Nepoužívejte v těhotenství, ačkoli při porodních bolestech už může být užitečná.

 

Kontryhel obecný

Starověcí alchymisté připisovali této bylině velkou léčivou moc. Latinské pojmenování rodu je odvozeno od slova „alchema“, což znamená alchymista. Na dně nálevkovitých listů se dlouho drží kapky rosy či deště, které alchymisté sbírali a používali při hledání kamenu mudrců. Dnes se kontryhel používá jak vnitřně, tak zevně. Hojně je ho využíváno v lidovém léčitelství.

Vnější použití Kontryhelu obecného: Zevní používání kontryhelu není tak časté. Lze ho použít v nálevu k omývání kožních nemocí a odřenin. Také ke kloktání a výplachům při zánětech dutiny ústní a hrtanu. Dříve hodně se používal k zástavě krvácení, ošetření modřin a k bělení pih.

Vnitřně se kontryhel používá ve formě nálevu. Je vhodný jako svíravý a protizánětlivý prostředek při průjmech, poruchách a zánětlivých onemocnění žaludku a střev, při krvácení a má také účinky močopudné. Kontryhelová nať je také součástí řady gynekologických čajových směsí. Je vhodné ho používat při silné menstruaci a klimakterických obtížích. Při onemocněních ženských pohlavních orgánů je dobré společně k pití čajů přidat sedací koupele z nálevu kontryhele. Je také složkou metabolických a odtučňovacích čajů.

V lidovém léčitelství se používá k posílení dělohy před porodem, také při onemocnění ledvin, při otocích ledvinného a jaterního původu, při ledvinových kamenech, při poruchách močového měchýře či při obtížích s močením.

Příprava nálevu pro vnitřní použití: 1 – 2 čajové lžičky sušené kontryhelové natě se přelijí 250 ml vařící vody. Nechá se 10 minut vyluhovat v přikryté nádobě a poté se přecedí. Čaj se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím. Pije se vlažný, 1 šálek čaje denně, zejména jako podpůrný prostředek, který podporuje metabolismus ženy. Je vhodný pro ženy všech věkových kategorií. Při obtížích se pijí až 3 šálky denně. Užívání kontryhelového čaje není vhodné pro děti.

Komonice Lékařská ( Melilotus officinalis)

Komonice, v angličtině také známá jako “královský jetel (king´s clover), je nápadná, žlutá polní rostlina, která při sušení vydává charakteristickou vůni čerstvě pokoseného sena. Kdysi to bývala hlavní složka oblíbené domácí masti, dodnes se užívá k léčbě kožních onemocnění a stejně tak i křečových žil.

Bylina pomáhá hojit poškozené cévy, proto může být účinná na křečové žíly nebo v podobě krémů na varikózní vředy. Komonice se rovněž používá při některých typech menstruačních bolestí, depresích a nespavosti a je zvláště vhodná v pokročilém věku.

Komonice by neměli užívat lidé, kteří berou léky proti tvorbě krevních sraženin, jako např. warfarin (u nás pelentan, heparin).

Využívá se nať.

Kopretina Řimbaba (Tanacetum parthenium)

Dřívější bylináři, jako John Parkinson v sedmnáctém století, se domnívali, že kopretina řimbaba je přespříliš hořká, než aby se jedla syrová, a doporučovali její listy nejprve opéct. Dnes je to nesmírně oblíbený lék na migrénu. Pěstuje se běžně jako zahradní rostlina a může se splést s heřmánkem.

Užívá-li se pravidelně, může kopretina řimbaba snížit riziko a prudkost záchvatů migrény. Je to zároveň silný protizánětlivý prostředek, může prospět při revmatické artritidě. Čaj se může užívat při menstruačních bolestech.

Využívají se listy.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Čerstvá kopretina řimbaba může občas způsobit vřídky v ústech. Pokud k tomu dojde, přestaňte ji užívat. Kopretinu řimmbabu by neměli užívat lidé kteří berou warfarin (u nás pelentan, heparin) nebo podobné léky, snižující tvorbu krevních sraženin.

Kopr vonný (Anethum graveolens)

Čaj ze semen kopru pomáhá pročistit mysl a zvyšuje schopnost soustředění. Kopr se přidává také do očistné koupele a do vody pro očistu posvátného prostoru. Žvýkání semen zamezuje zápachu z úst (ale doporučuji žvýkačku, semena jsou poněkud nepříjemné chuti ).

 

 

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

Navzdory své žahavosti nabízí kopřiva široké možnosti využití. Čaj z kopřiv má diuretické (močopudné) účinky a používá se při zánětech močových cest, revmatismu, cukrovce, jaterních a žlučníkových chorobách. Krajově jsou mladé listy kopřivy využívány do tradičních pokrmů jako jsou jarní nádivky a polévky. Vařením, rozsekáním nebo rozdrcením se žahavost chlupů ničí a listy kopřiv jsou pak nejenom chutné, ale obsahují rovněž vysoké množství proteinů a dalších látek. Výsledky španělských badatelů dokládají relativně vysoký obsah beta-karotenu v biomase kopřiv, který je lidským organismem přeměňován na vitamín A, zároveň podporuje pigmentaci kůže při styku se slunečním zářením.

Kopřivou naplněný sáček dokáže odrazit prokletí. Kopřiva je mimořádně silná obranná bylina. Hodíte-li ji do ohně, odpudí veškeré zlo. Je-li nošena s řebříčkem, utlumuje strach a zvyšuje sebevědomí. Je velmi účinná v očišťujících koupelích (nejlépe je použít mladé listy). V zahradách se pěstovala vedle růží, neboť zaháněla mouchy. Proto se doporučuje při problémech s tímto otravným hmyzem zavěsit do místnosti kytičku sušených kopřiv. Nálev z listů je jedním z nejlepších čajů proti dně a revmatismu. Je také výborný na pročištění krevního oběhu a růst vlasů. Pomáhá rovněž proti aftům a jako kloktadlo na bolesti krku. Vývar z oddenků je vlasové tonikum. Šťáva z kopřiv nasáknutá v tampónu pomůže zastavit krvácení z nosu.

Kosatec německý (Iris germanica)

Nádherné květy kosatce zdobící oltář jsou jednoduchou a přitom užitečnou metodou, jak očistit místo od špatných vlivů. Počítejte ovšem s tím, že vám vydrží jen pár dnů. Kořen je využíván jako prostředek pro hledání a udržení lásky; dále také pro finanční zlepšení (je-li nošen či držen v pokladně). Jeho léčebné účinky jsou příliš silné pro domácí použití. Kadidlo se používá pro spojení s nejvyšším já. Odvar sloužil jako černé barvivo na roucha. Pozor, kořen úplně zaschne až za pět let!

 

Kostival Lékařský (Symphytum officinale L.)

Tato léčivá rostlina patří mezi naše nepostradatelné a nejlepší bylinky, které příroda poskytuje. Roste na mokrých loukách, na mezích polí, ve vlhkých příkopech a podél potoků.

Najdeme ji i při plotech a na rumištích, kde kvete zvenku tmavohnědý až černý, uvnitř bílý až žlutavý, tlustý jako palec. Na řezu je velmi slizký, takřka mazlavý a mastný.

Kořeny má hluboké a sotva je možné ho vyhubit. Kořen vykopáváme na jaře a na podzim, nejlépe rycími vidlemi. Čerstvá nať se sbírá před a v době květu.

Kostival se lidově nazývá "hadí mord", který se u nás pěstuje v zahradách a používá v kuchyni.

Tinktura z kostivalu, kterou si velmi lehce sami připravíme, skrývá v sobě obdivuhodnou moc. Nemocným, které po léta léčili nejlepšími preparáty proti revmatismu a otokům kloubu, se velmi rychle pomůže touto tinkturou.

Také listy kostivalu pomohou už za jednu noc, když je ovaříme a jako teplou kaši položíme na ochrnuté končetiny. Tato procedura pomáhá, když bolesti pocházejí z přetažení, podvrtnutí, vykloubení či záchvatu mrtvice.

Tento obklad pomáhá při zánětu kloubů nohou a rukou. Kašovité obklady mohou přinést úlevu i při příčném ochromení. Teplé obklady z kaše pomáhají i při bércových vředech, při revmatickém zduření svalů, nádorech, bolestech šíje, bolestivých pahýlech po amputaci, ba dokonce při zánětu okostice.

Prášek z kostivalu lze dnes již dostat v mnohých lékárnách.

Z kořene je možné připravit i čaj,

který se používá vnitřně při bronchitidě, poruchách trávicích orgánů, krvácení žaludku, při zápalu pohrudnice. Pijeme jej přes den dva až čtyři šálky po doušcích.

Při žaludečních vředech se doporučuje směs

ze 100 g kostivalu

50 g měsíčku lékařského

50 g truskavce ptačího

Obklady z tinktury je možné s nejlepším úspěchem použít při vnějších i vnitřních ranách, při poraněních všeho druhu, např. pohmožděninách, výronech krve a zlomeninách.

Listy kostivalu se nepoužívají pouze na obklady, ale i jako přísada pro celkovou koupel, při revmatických bolestech, dně, bolestech kloubů, poruchách prokrvení a poškozených ploténkách.

Při poruchách prokrvení v nohách, při křečových žilách a na doléčení zlomů kostí používáme sedací koupele z kořene kostivalu.

V některých krajích se listy kostivalu vkládají do omeletového těsta a vypékají se. Účinné látky této léčivé byliny tak může využít celá rodina

Způsoby užívání:

Způsoby přípravy čaje z kořenů:Dvě čajové lžičky nadrobno nařezaného kořene vyluhujeme v 1/2 litru studené vody přes noc, ráno jen zahřejeme a scedíme. Pijeme po doušcích.

Míchaný čaj při žaludečních vředech: Vrchovatou čajovou lžičku směsi na 1/4 litru vody spaříme a necháme vyluhovat 3 minuty. Denně pijeme tři až čtyři šálky po doušcích.

Kašovité obklady: dobře usušené kořeny pomeleme na moučku
v šálku vřelé vody, do které jsme přidali několik kapek jedlého oleje, rychle smícháme na kaši, natřeme na plátěný hadřík, teplé položíme na nemocné místo a zabalíme.

Obklady z listů: čerstvé listy umyjeme, na desce válečkem (možnou použít i teplých na obklad) na nudle rozválíme, položíme na příslušné místo a zavážeme

Přísaha do celkové koupele:

500 g čerstvých nebo sušených listů necháme máčet přes noc v pěti litrech studené vody. Druhý den vše zahřejeme do varu a tekutinu vlijeme do vody ve vaně.

Přísada do sedací koupele:

Postupujeme stejně jako při celkové koupeli, ale použije pouze 200g listů

Tinktura z kořene:

kořeny kostivalu umyjeme a kartáčem očistíme, nadrobno rozřežeme. Volně jimi naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme režnou nebo jinou ovocnou pálenkou, postavíme na 14 dní na slunko nebo blízko kamen. Kořeny musí být v pálence ponořené.

Mast z kostivalu:

4-6 (podle velikosti) čerstvých, umytých kořen jemně posekáme a krátce upražíme v 250g čistého sádla, přes noc necháme stát.
Druhý den ohřejeme, scedíme přes hadr (plátno) a zbytek vylisujeme (vymačkáme rukou) poté naplníme malé čisté nádobky (kelímky od krémů) a vložíme do chladničky.
Mast z kostivalu můžeme použít místo obkladu z kaše.
Mast je nepostradatelná při léčení ran u lidí, ale i u zvířat.

Víno z kostivalu:

2-5 čerstvých, umytých kořenů nadrobno nařezaných vyluhujeme 5-6 týdnů v litru přírodního bílého vína.
Je to vynikající lék při chorobách plic.

Kozlíček polní - Polníček
Polníček je naše domácí rostlina Téměř v celé Evropě roste i v přírodě. Chutnější jsou však zahradní odrůdy.

Polníček tvoří přízemní růžice protáhlých lístků 10-20cm dlouhých. Je značně odolný mrazu, dobře přezimuje.

Seje se v březnu a dubnu, v srpnu pro podzimní spotřebu a v září pro jarní sklizeň. U nás pěstuje odrůda "Deutscher".

Polníček má vysokou nutriční hodnotu. Obsahovým složením je cennější než salát. Zvláště obsahem vitamínu C (40-58mg ve 100g) se vyrovná pomerančům a citrónům, dále obsahuje krotén, vitamíny B1, B2 a další. Také obsahuje fosfor, vápník a zělezo.

Má mírně uklidňující vliv na nervovou soustavu. Zvláště v předjaří je to velmi cenná zelenina. Pro svou nenáročnost je obzvlášť vhodný do "víkendových zahrádek".

Pojídáme ho čerstvý, v bylinných salátech a polévkách. Přidáváme ho do míchaných salátů, nebo připravujeme salát pouze z polníčku.

Kozlík Lékařský ( Valeriana officinalis )

Kozlík lékařský, krajově nazývaný též „baldrián“, je 50 – 150 cm vysoká víceletá rostlina s rovným dutým stonkem, který vyrůstá z válcovitého kořeně. Z něj vystupuje mnoho kulatých, často dohromady smotaných oddenků, z kterých se šíří typický pach kozlíku. Protože se dříve věřilo, že tento pach láká kočky, byl někdy nazýván jako „kočičí kořen“.

Listy jsou zoubkované, lichozpeřené, peřenosečné. Rostlina zpravidla vytváří listy tím štíhlejší a užší, čím je její stanoviště slunnější.

Kozlík lékařský kvete v červenci a srpnu ve formě bohatých bílých nebo bledě-růžových chocholičnatých květenství.

Kozlík lékařský se vyskytuje prakticky v celé Evropě. Dává přednost vlhkým stanovištím, jako jsou břehy řek nebo bažiny, daří se mu však i na haldách smetí nebo jiných suchých místech.

Rostliny nasbírané v horách jsou většinou aromatičtější, než ty, které pochází z bažinatých oblastí.

Kozlík má uklidňující a uvolňující účinky. Tři nejdůležitější oblasti použití kozlíku jsou stavy neurotického napětí (např. strach před zkouškami), neurotická nespavost a neurotické bušení srdce. Rostlina se osvědčila i při četných potížích v době přechodu.

Dříve se používal kozlík i proti horečce a dokonce i proti epilepsii. Ve středověku byl pokládán za univerzální lék proti téměř všem chorobách, ba i proti uřknutí.

Skutečnost, že mohly vzniknout takové pověry, je pochopitelná, když si uvědomíme, že baldrián nejen snižuje vzrušení a působí konejšivě na centrální nervový systém, ale uvolňuje i svalové napětí. Tím uvolňuje pocity svírání až křečí, které se v dřívějších časech pokládaly za následek uřknutí a zlých kouzel.

Kozlík patří stále k nejdůležitějším přírodním lékům. Nejčastější formou jsou „kozlíkové“ valeriánové kapky. Vyrábí se právě tak jako kozlíkový prášek, ze sušeného kořene. Z čerstvého kořene se naopak vyrábí takzvané „Baldriánové mazání“.

Hlavní využívanou složkou je kořen.

V kořeni se nalézá více než jedno procento éterického oleje, s jeho hlavní součástí kyselinou isovaleriánovou. Ví se však, že tato látka není jedinou, která je zodpovědná za zklidňující účinek kozlíku lékařského. Účinek kozlíku je závislý hlavně na specifické kombinaci různých látek, které jsou v něm obsaženy. Tyto látky můžeme užívat ve formě prostého baldriánového nálevu.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Vedlejší účinky kozlíku nejsou vůbec známy. Přesto jej můžete, stejně jako ostatní uklidňující a uspávací prostředky užívat dlouhodobě jen po poradě s lékařem. Uvědomte si také, že uklidňující prostředky mohou snížit schopnost reakce například v silničním provozu nebo při obsluze strojů. Proto jej nepoužívejte v pracovním procesu ani při řízení motorového vozidla.

Kukuřice Setá (Zea mays)

Kukuřice, kdysi hlavní potravina mnoha domorodých amerických kmenů, bývala životně důležitá v potravě a užívala se též jako lék. Aztékové používali kukuřici při úplavici a infekcích močového ústrojí. První osadníci z Evropy velice rychle rozpoznali její důležitost.

Jemné, hedvábné tyčinky se používají hlavně jako uklidňující diuretikum při podráždění močového měchýře, jako je např. jeho zánět a při problémech s prostatou. Mohou také někdy prospět při nočním pomočování u dětí.

Využívají se tyčinky.

Kustovnice Cizí ( Malaleuca alternifolia )

Olej z australské kustovnice cizí, jehož léčebné vlastnosti byly poprvé objeveny Francouzi ve dvacátých letech našeho století, se stal jedním z nejoblíbenějších bylinných antiseptik. Dnes je hojně používán v mnoha komerčních přípravcích a působí jako účinný proti-plísňový a proti-bakteriální prostředek při mnoha infekcích.

Je používána jako antiseptikum při mnoha infikovaných zánětech kůže, jako je akné. Olej z této rostliny se také používá k potírání hrudníku nebo k inhalacím při rýmách. Oplachování vlasů prostředkem z oleje je jednou z možností, jak se zbavit vší a hnid.

Využívá se silice.

Lékořice (Glycyrrhiza glabra)

Lékořice je s oblibou využívána již od dob egyptských faraónů. Mattioliho herbář zmiňuje zevrubný postup při pěstování, sklizni i přípravě léčivých prostředků z lékořice. Ani středověku se tedy podmanivá vůně a lehce štiplavá chuť lékořice nevyhnula. V Českých zemích bylo pak nejoblíbenější užívání léčivého odvaru z lékořice ke tlumení dráždivého kašle.

Lékořice (někdy známá pod označením „sladký kořen“) má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti. Snižuje žaludeční kyselost, podporuje činnosti jater, tlumí křeče hladkého svalstva, pomáhá dýchacímu systému, sráží horečku a odbourává cholesterol. Pozor, zvyšuje krevní tlak a vyplavuje z těla draslík! Stejně účinné, jako rostlina sama, jsou i její extrakty (např. známé pendreky nebo lékořicové bonbóny). V mystice je lékořice spojována především se sexuální magií. Vhodná je např. při silné žárlivosti.

Nadměrné dlouhodobé užívání extraktu z lékořice se může projevit zvýšením krevního tlaku a potlačením tvorby moči. Proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje.
Krátkodobě se nemá překročit dávka 3 g na den.

 Levandule lékařská (Lavandula officinalis)

Levandule pochází ze Středomoří. Všeobecně se považuje za účinné sedativum a utišující lék na zažívání.

V lékařství se používá zejména pro uklidnění nervového systému. Určitě i vám v dětství, když jste nechtěli spát, dávali levandulový čaj.

Pokud trpíte nespavostí, můžete vypít půl hodiny před usnutím šálek čaje, nebo (což je, aspoň z hlediska chuti, lepší) vetřít si do spánků kapku levandulového oleje. Levandule je také vhodná jako doplněk při odvykání návykovým látkám. Máte-li časté problémy s bolestí hlavy nebo migrénou, zkuste si připravit horkou lázeň s 15-20 kapkami levandulového oleje. Stravte ve vaně aspoň čtvrthodinu; potom si lehněte do zastíněného pokoje. Pokuste se usnout a po probuzení bude bolest pryč. Nepleťte si levanduli s rozšířeným muškátem (pelargonie), se kterým je tato léčivá rostlina často zaměňována. Levandule kvete modře, zatímco pelargonie má květy bílé až růžové.

Lípa srdčitá

Užívání lípy v léčitelství sahá již do dávných antických dob. Kromě květů se před dávnými lety používala také kůra, která se používala k léčbě lepry a ztráty vlasů. Květy se tenkrát užívaly k léčbě kašle, zahlenění, zažívacích obtíží, onemocnění ledvin či epilepsie.

Dnes se květ lípy využívá zejména k vnitřnímu použití.

Vnější použití Lípy srdčité: Zevní použití květů lípy není tak obvyklé. Lze je využít ve formě nálevu k omývání vlasů jako pomocný prostředek při léčbě lupů. Dále také jako kloktadlo, ústní voda či přísada do koupelí.

Vnitřní použití Lípy srdčité: Lipové květy se používají hlavně vnitřně. Užívají se ve formě nálevu. Lipové květy jsou také součástí mnoha léčivých čajových směsí používaným při nachlazení, zánětech horních cest dýchacích a horečce.

Lipový květ působí proti horečce, protizánětlivě, podporuje produkci potu, rozpouští hleny, také působí protikřečově a lehce diureticky. Lipový čaj se pije při infekčních a horečnatých onemocněních, kdy je žádoucí potící kúra, tedy při rýmě, kašli, nachlazení, zahlenění horních dýchacích cest či zánětech průdušek.

Lipový květ je také vhodný při onemocnění ledvin a močového měchýře, také jako prostředek podporující žaludeční a trávicí činnost. Jelikož zvyšuje vylučování moči, zvyšuje vylučování žaludečních šťáv, zlepšuje trávení a uvolňuje křeče.

Lipový květ má obdobné účinky jako květ černého bezu se kterým se často kombinuje.

Příprava nálevu pro vnitřní použití: 1 polévková lžíce sušených lipových květů se zalije vařící vodou. Nechá se 15 minut vyluhovat v uzavřené nádobě a poté se scedí. Jelikož má lipový čaj přirozeně nasládlou chuť, není třeba ho již dále doslazovat. Pokud i přesto se rozhodneme čaj osladit, velmi dobré je použít med. Lipový čaj se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím. Popíjí se teplý či vlažný, několikrát denně.

Libeček lékařský (Levisticum officinalis)

Libeček je velmi oblíbeným kořením, které zvýrazňuje chuť polévek, omáček a pokrmů z masa i zeleniny.

Plody se zpracovávají hlavně na silici.  Připisují se mu močopudné účinky, podporuje chuť k jídlu a vylepšuje trávení. Vyhání melancholii a zlepšuje náladu.Vložením sáčku s libečkem nebo přidáním odvaru z něj do koupele zvýšíte svou přitažlivost. Zejména je účinný před setkáním s novými lidmi. Silný odvar ze semen či listů v koupeli působí jako přírodní deodorant. Tuto lázeň lze použít také jako očistu před rituálem.

Locika Jedovatá (Lactuca virosa)

Do třicátých let našeho století byly extrakty ze šťávy této rostliny prodávány jako „locikové opium“, které se doporučovalo jako lék proti bolesti, nespavosti a úzkosti. Obsah účinných látek je nejvyšší v době dozrávání semen. Listy pěstované odrůdy lociky, známé jako hlávkový salát, jsou málo účinné.

Locika jedovatá se používá jako sedativum při úzkostech, mániích a ostatních nervových poruchách. Je možno ji také užívat k utišení kašle, uvolnění při nadměrné činnosti zažívací soustavy a k úlevě svalových bolestí.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Nepřekračujte stanovené dávky, vyšší dávky jsou prudce jedovaté.

Lopuch Větší ( Arctium lappa)

V obchodech je ještě občas k dostání posilující likér z lopuchu a pampelišky, kdysi oblíbené jarní čistící směsi účinné proti zácpě a pomalé činnosti trávicího ústrojí. Rostlina lopuchu je dvouletá, dorůstá do výšky 2 m, má velmi hluboký rozvětvený kořen a malé narůžovělé kvítky. Ty jsou obaleny tuhými listeny, které se lepí na šaty.

Lopuch je dobrá čistící bylina při artritidě a rozličných kožních chorobách. Je to také povzbuzující prostředek pro zažívání a mírné projímadlo. Většinou se používá kořen, ačkoli listy mají podobný, mírnější účinek. Číňané používají semena při horečnatých nachlazeních.

Lopuch má laxativní a diuretické účinky. Používá se k očištění organismu od škodlivin.

Využívají se listy, kořen i semena.

Maliník Obecný ( Rubus idaeus L.)

Maliník je keř 1-2 m vysoký. Kvete a plodí až druhým rokem. Je rozšířen v celém mírném pásu severní polokoule. U nás ho můžeme najít hlavně v podhorských a horských oblastech. Často tvoří souvislé porosty na pasekách a stráních, ve světlých lesích apod. Pěstuje se i v zahradách. Kvete od června do července. Od června do září sbíráme listy bez řapíku nebo mladou nať s listem. Suší se rychle na vzdušných místech nebo umělým teplem 40-50°C. Kvalitní droga si musí zachovat původní barvu. Je nutné ji chránit před světlem.

Droga je součástí čajových směsí, např. Dětského čaje.

Podobné látky obsahuje i ostružiník křovitý.

Fermentovaná směs listů ostružníku, maliníku a jahodníku se používá jako náhražka pravého čaje.

Mandloň obecná (Amygdalus communis)

Mandloň je keřovitá nebo stromovitá rostlina dosahující výšky 5 m. Pochází ze severní Afriky a západní Asie. Pěstuje se v teplých oblastech Evropy, v okolí Středozemního moře zplaňuje. Kvete často již v únoru či březnu. Plodem je peckovice se zeleným chlupatým povrchem. Uvnitř se skrývá zploštělé semeno s dírkovaným povrchem.

Listí i dřevo je používáno pro úspěch a peníze. Pojídání mandlí léčí horečku a napomáhá moudrosti. Z dřeva mandloně se dělají magické hole.

 

Mandragora lékařská (Mandragora officinalis)

V Bibli v knize Genesis jsou její zlatožluté plody označovány jako jablíčka lásky. Mandragora se totiž v oblasti Palestiny používala jako afrodiziakum. Symbolem lásky byla také ve starém Egyptě.

Kromě toho byla mandragora v historii i významným lékem. Ve starém Egyptě používali lékaři alexandrijské školy mandragoru k narkóze, a to tak, že přidrželi pacientovi u úst houbu, z níž kapala šťáva narkotika. Léčebné předpisy s mandragoru jsou zaznamenány například na Eberském papyru z období okolo roku 1500 př.n.l.. Antický lékař Hippokrates léčil mandragorou hlavně nemoci žlučníku, Plinius využíval její uspávací účinek a doporučoval ji jako lék proti hadímu uštknutí. Arabský lékař Avicenna ji doporučoval při bolestech hlavy a jako utišující prostředek, ale také k léčbě padoucnice. Zahuštěná šťáva se zevně užívala na spáleniny, jizvy, otoky a pohmožděniny. Směs s medem a olejem sloužila proti hadímu uštknutí, spolu s ječnou moukou zmírňovala bolesti končetin a svalů.

Mandragora je jakýmsi „neoficiálním vyslancem“ všech magických rostlin. Nejcennější částí je její dužnatý kořen, připomínající člověka. Bobule této byliny se v dávnověku přidávaly do opojných nápojů pro zostření chuti. Mandragorové víno se používalo jako primitivní anestetikum při amputacích. Olej z mandragory se pak vtíral do spánků, aby přivodil ospalost a zahnal horečku. Roztlučený kořen smíšený s medem a mlékem se dal použít jako mazání na vředy. Kouř z mandragorového kadidla vyvolává vize. Kromě vzácné mandragory lékařské existují ještě tři další známé druhy.

Mařinka Vonná
V máji sbíráme kvetoucí lodyhy v listnatých lesích, hlavně bukových. Má přeslenité lístky, bíle kvete a celá rostlina voní po kumarinu.

V malých dávkách působí uklidňujícím způsobem na žlučník, játra, pokporuje spánek. Větší dávky vyvolávají bolesti hlavy.

Obsahuje třísloviny, glykosidy, hřčinu a kumarin.

Připravuje se tradičně s bílým vínem jako májová bowle, napomáhá dobrému trávení.

Máta Peprná ( Mentha piperita )

Rostliny rodu máty se snadno kříží a máta peprná je kříženec máty vodní a máty klasnaté nebo máty zahradní. V Evropě se s úspěchem používá už nejméně tisíc let. Používá se k ochucení likérů, jako je Chartreuse a Crréme de Menthe a hojně se pěstuje na výrobu oleje.

Máta je dobrý lék na zažívání a na látkovou výměnu, její olej je vhodný při respiračních obtížích a na kožní onemocnění. Bylina má výborné účinky v chladivých lécích na bolest a na některé typy bolestí hlavy a migrén.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Éterický olej může dráždit. Vyhněte se delšímu používání a nepodávejte malým kojencům. Máta peprná může snižovat tvorbu mléka při kojení.

Mateřídouška obecná

Mateřídouška obecná je rozšířena po celé Evropě, ve střední a severní Asii, severní Africe a Severní Americe. Roste jak v horských oblastech, tak i v nížinách na travnatých stráních, loukách, mezích, na teplých vápencových podkladech, písčinách i na stepích.
Vyžaduje propustnou půdu a dostatek světla a tepla. Pokud ji chceme pěstovat na zahradě, nejvhodnějším stanoviště pro tuto bylinu je mírný svah, můžeme ji umístit i na skalku.

Vnější použití Mateřídoušky: Obklady připravené z nálevu z mateřídoušky se používají při zánětlivých onemocněních pokožky, při revmatismu a jako analgetický prostředek při onemocnění svalů a kloubů. Silnější nálev můžeme použít při zánětech ústní dutiny také jako kloktadlo s dezinfekčním a dezodoračním účinkem. Mateřídouška se užívá v kosmetice jako přísada do bylinných krémů a pleťových vod pro citlivou mastnou pleť s komedony, rozšířenými póry a se sklonem k dorobným zánětům a do přípravků určených pro mastné vlasy. Lze z ní připravit posilující aromatické koupele.

Nálev

3 lžičky sušené natě zalijeme 1/4 l vroucí vody a necháme odstát. Vlažný nálev použijeme k přípravě obkladům.

Odvar do koupele

200 g natě povaříme ve 4 l vody, přecedíme a vlijeme do vanové lázně.

Mazání

30 g sušené natě a 20 g řezaného listu máty naložíme do 1/2 l kvalitního jedlého oleje, po 14 dnech slijeme a prolisujeme. Mazání používáme k masáži na prokrvení pokožky, proti bolestem zad, revmatismus a k celkovému posílení nervů.

Polštářek z mateřídoušky

Sušenou mateřídoušku nacpěte do polštářku z plátna, který zapněte zipem nebo zašijte. Polštářek nám zajistí klidný spánek.

Vnitřní použití Mateřídoušky obecné

Mateřídouška obsahuje silice typické pro čeleď hluchavkovité (cymol, terpineol, linalol, thymol, karvakrol), flavony, kyselinu ursolovou, karvanol, flavonoidy, hořčiny a třísloviny, v nichž jsou obsaženy látky s dezinfekčním účinkem. Mateřídouška se používá k léčbě horních cest dýchacích jako je suchý kašel, zápal plic nebo zánět průdušek. Dezinfikuje zažívací ústrojí, pomáhá při kolikách a plynatosti. Tato bylina také příznivě působí při bolestech hlavy, nervových slabostech, závratích a nespavosti.

Nálev (čaj)

3 lžičky sušené natě zalijeme 1/4 l vroucí vody, necháme vylouhovat 15 minut a pijeme vlažný 2 – 3 šálky denně. Aby měl čaj správný účinek, sladíme medem. Pijeme při poruchách trávicího ústrojí nebo při bolestech hlavy, nervových slabostech, závratích a nespavosti.

Odvar ve víně

2 lžičky sušené natě, 1/2 lžičky semene anýzu a 1/4 l vína necháme přejít varem a 15 minut necháme louhovat. Scedíme a pijeme teplý, sladíme medem.

Horký nálev nebo odvar pijeme při kataru průdušek, žaludečních křečích, žaludečnímu kataru, migréně, závratích, nervové slabosti, plynatosti, proti ledvinovým kamenům, při vodnatelnosti a na pročištění krve.

Sirup

Navlhčenou čerstvou nať mateřídoušky s kvítky prosypte třtinovým cukrem. Pak směs silně stlačte a sklenici umístěte asi tak na tři týdny na slunce. Poté ze směsi slijte tekutinu a zbylou hmotu propláchněte ve vodě, kterou pak přilijte do sirupu. Tekutinu odpařujte na slabém ohni, v žádném případě nevařte. Sirup nemá být příliš řídký, ale ani tuhý, proto jej radši nechte průběžně vychladnout, abyste zkusili jeho tuhost, popřípadě pokračujte. Sirup užíváme 2 – 3× denně při prochladnutí.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Všeobecně blahodárná povzbuzující rostlina. Nálev z listů se přidává do koupele. Čaj snižuje teplotu, uvolňuje napětí, poskytuje úlevu při bolestech hlavy. Uklidňuje při stresu a depresi, včetně poruch trávení způsobených těmito psychickými stavy. Studentům se doporučuje pro bystřejší chápání a lepší paměť.

Aby si meduňka ponechala svěže zelenou barvu a typickou citronovou vůni, je třeba usušit ji co nejrychleji. Sušíme ji rozprostřenou v sušárně při teplotě do 35 °C. V malém množství ji lze usušit i ve stínu, vždy za dostatečného proudění vzduchu. Pozor, snadno se zapařuje a černá. Nať meduňky balíme do papírových pytlů nebo jutových žoků. Sesychací poměr 5:1.

Měsíček Lékařský
V sedmnáctém století se měsíček pokládal za nejvhodnější léčebný prostředek na mor a morové rány. Díky svým silným antiseptickým účinkům byl možná skutečně mnohem účinnější než ostatní používané lektvary. Jeho jasně oranžové květy se považovaly za prostředek posilující srdce, zatímco prostý pohled na tyto oku lahodící rostliny se doporučoval na povznesení nálady.

Měsíček všichni dobře známe jako nenáročnou zahradní okrasnou rostlinu. Ne každý měsíček se ale hodí pro léčebné použití. Jo to sice rostlina velice nenáročná, ale pro racionální pěstování ji musíme věnovat dostatek péče.

Původem je z Středomoří a u nás se odpradávna pěstuje, občas i zplaňuje. Patří do čeledi astrovitých. Má přímou, hustě listnatou lodyhu se střídavými, podlouhle kopinatými a zpravidla celokrajnými listy. Dorůstá výšky 40 – 60 cm.

Jednotlivé květní úbory malí lysé lůžko, obvodové jazykovité květy žluté nebo oranžové barvy jsou uspořádány ve 3 – 3 řadách, případně někdy bývají květy plnokvěté. Vnitřní terčovité květy jsou obojaké a trubkovité.

Kvete od června do září, případně i déle, podle stavu počasí.

Plody jsou neochmýřené nažky, zpravidla srpovitě prohnuté a na hřbetě ostnatě bradavčitě.

Bílý, kůlovitý kořen je hustě větvený.

Obsahuje především karotenová květní barviva, nepatrně silice, saponin, hořčinu, hlykosidy a další látky. Květní droga má výrazný protizánětlivý účinek, podporuje hojení ran a má slabý chloleretický a spazmolytický účinek.

Měsíček, prodávaný nejčastěji v podobě krému z okvětních plátků, představuje užitečný antiseptický, proti plísňový a stahující lék na mnohé kožní problémy, záněty a menší zranění. Užíván vnitřně, působí jako účinný povzbuzující prostředek pro tvorbu žluče, prospívá zažívacímu ústrojí a může zmírňovat menstruační obtíže.

Droga má slabý pach, slanou chuť, trpkou a nahořklou.

Mexický Divoce Rostoucí Jam
surovinou pro výrobu prvního orálního antikoncepčního prostředku, a to díky hormonální složce, diosgeninu, kterou obsahuje. Aztékové si ho vážili pro jeho uvolňující účinky na zažívání. Stejným způsobem ho bylináři používají dodnes.

Mexický jam je dobré antispazmatikum pro zažívací a reprodukční ústrojí, zvláště prospěšné při syndromu podrážděného střeva a menstruačních bolestech. Jam uvolňuje svaly, což zmírňuje kolikové bolesti, spojené se syndromem přecitlivělého střeva.

Kořen lze užívat během porodních bolestí.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Nepoužívejte v těhotenství.

Miřík Celer (Apium graveolens)

Díky modernímu zemědělství se celer v dnešní době stal zeleninou dostupnou po celý rok. V minulosti se pěstoval jako sezónní potravina na zimu a počátek jara, kdy bylo málo čerstvé zeleniny. Používal se jako účinné počišťovací bylinné tonikum. K lékařským účelům se využívají semena, která se sklízejí po odkvětu rostliny ve druhém roce.

Semena celeru jsou močopudná a jsou nejlepším lékem na odplavení kyseliny močové z organismu. Jsou zvláště vhodná při dně, artritidě a revmatismu. Mohou být účinný i při léčbě zánětu močového měchýře a s tím spojených obtíží. Tuto zeleninu si oblíbili hlavně muži, neboť je dobrým lékem na potenci.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Užívejte pouze semena, prodávaná k lékařským účelům, jelikož semena určená k pěstování jsou často ošetřena fungicidy. V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám.

Netřesk střešní (Sempervivum tectorum)

Netřesk střešní získal svoje přízvisko díky své schopnosti růst i na velmi strmých a pro jiné rostliny neobyvatelných podložích. Dříve se záměrně vysazoval na střechy domů nebo venkovních sklepů, které dokázal během nedlouhé doby pokrýt hustým porostem. Věřilo se, že netřesk dokáže ochránit dům před hromem, bleskem a ohněm.
Netřesk je rostlina, která vydrží jak mráz, tak dlouhé doby bez vláhy, je velice odolný a i při výrazných změnách počasí zůstává stále zelený a velice dekorativní.

Netřesk má velice podobné účinky na naši kůži, jako aloe. Je považován za jeden z nejbezpečnějších přírodních léků na pokožku s téměř žádnými nežádoucími účinky. Používají se jeho podélně rozříznuté listy, které můžeme vnitřní stranou přikládat přímo na postižené partie, nebo stejně aplikovat šťávu a gelovitou tekutinu z vnitřku listu.

Dokáže léčit opravdu poměrně široké spektrum kožních neduhů. Jeho šťáva je chladivá a obsahuje mnoho výživných látek, má dezinfekční účinek a působí protizánětlivě.
Stejně jako aloe, i netřesk je skvělou první pomocí a urychlením léčby při popáleninách, opařeninách, omrzlinách a spálení sluncem. Ulevuje při štípnutí hmyzem, zmírňuje svědění, zarudnutí a otok. Můžeme ho použít i na menší poranění kůže, škrábnutí a odřeniny, urychluje hojení a snižuje riziko zanícení. Šťávu můžeme aplikovat i na změkčení ztvrdlé kůže např. na chodidlech, nebo na hydrataci příliš vysušené a namáhané pokožky rukou a loktů.

Zajímavostí je, že šťáva z netřesku si zachovává svoje léčivé účinky i po zmrazení a následném rozmrazení, což je vcelku logické, protože rostlina sama o sobě přestojí i silné mrazy. Pro nás to však znamená, že si šťávu nebo celé listy netřesku můžeme zmrazit do zásoby a použít v případě potřeby.

Sbírají se nejsilnější listy, ze kterých se vymačkává šťáva. Ta se dá zmrazit pro pozdější použití. Jedná se o velmi bezpečnou tekutinu, která je vhodná na popáleniny, otoky, řezné rány, prostě na poškozenou pokožku. Má totiž podobné účinky jako aloe. Bolesti hlavy, způsobené nedostatkem spánku, se dají odstranit potíráním spánků. V magii je považována za jednu z nejsilnějších obranných rostlin.