BYLINKY F - J

31.05.2011 13:08

Fenykl Obecný (Foeniculum officinalis)

Staří Řekové nazývali fenykl „marathron“, což údajně znamenalo „zhubnout“. Byl používán jako zeštíhlovací prostředek. Středověcí návštěvníci kostela žvýkávali jeho semena během nudných kázání, aby utišili kručení v žaludku. Dnes se odrůdy fenyklu pěstují jako oblíbená zahradní zelenina vhodná do salátů, zatímco původní bylina je stále významná pro přípravu léků na zažívání.

Tato dvouletá rostlina, patřící do čeledi mrkvovitých, má dužnatý kořen a jemně rýhovanou, rozvětvenou, sivě ojíněnou lodyhu, vysokou až 2 m.

Malé žluté květy jsou uspořádány do okolíků. Plod je dvounažka. Kvete od července do září. Celá rostlina aromaticky voní. Vzhledem tato rostlina připomíná kopr. Pochází z oblasti kolem Středozemního moře.

Vyžaduje slunečnou a teplou polohu, chráněnou před mrazem. Pudu vyžaduje výživnou, hluboce zpracovanou, s dostatkem vláhy a vápna.

Plody obsahují hlavně silici. Užívají se jako karminativum, expektorans, laktagogum a chuťové korigens.

Fenykl je užitečná bylina při léčbě zažívacích obtíží, zvláště při poruchách trávení, zastuzení žaludku nebo ke zmírnění svíravých bolestí. Fenykl se také používá na podporu tvorby mléka u kojících matek a dále i při léčbě respiračních nemocí.

Droga má kořenitý pach a slabě palčivou chuť.

Fialka (violka) Vonná

Fialka vonná je léčivá rostlina, využívaná i v kosmetice. Lístky mají léčivé vlastnosti - jsou močopudné, pomáhají odkašlávat. Obsahují saponiny, silice, organické kyseliny.

Květy obsahují vonnou silici, využívanou v kosmetice. Z květu je možno připravit sirup proti kašli. Lístky se přidávají jako koření do bylinkových.

Kdysi se květy fialek kandovaly (namočené v rozšlehaném bílku se hustě obalovaly cukrem a daly oschnout) a užívaly se jako cukroví.

Heřmánek Lékařský/Pravý ( Matricaria recutita)

Heřmánek lékařský/pravý, patřící do rodiny hvězdicovitých/astrovitých, je jednoletá silně vonící rostlina s tenkým kořenem a rovným, holým stonkem, dlouhým 20 až 50 cm. Jeho úzké listy jsou dvakrát až třikrát zpeřené. Květenství je úbor. Střed květu je žlutý, obvodové okvětní lístky jsou bílé, paprskovité.

Bílé lístky brzo po rozkvětu odpadnou. Nejdůležitějším poznávacím znamením heřmánku pravého je duté kuželovitě klenuté lůžko květu a jeho silně aromatická vůně.

Vyskytuje se téměř v celé Evropě, západní Asii a severní Indii. Jako plevel byl zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie.

U nás je heřmánek asi vůbec nejznámější léčivou rostlinou. Roste divoce na polních cestách, v obilných polích i na smetištích a úhorech. Dnes se převážně pěstuje.Zdá se však, že v poslední době jeho porostů ubývá.

Při sběru je nutné ho správně rozpoznat, protože mnoho rostlin z jeho příbuzenstva vypadá velmi podobně, například Rmen rolní (Anthemis arvensis), Heřmánek bezvonný (Matricaria inodora), nebo heřmánek bezkvětý (Natricaria discoidea). Dále ho můžeme zaměnit s heřmánkem přímořským, rmenem smradlavým, rmenem rakouským, kopretinou bílou, kopretinou řimbabou, řebříčkem bertrámem a heřmánkem terčovitým. Můžeme ho rozpoznat podle charakteristické vůně a dutého květu.

Podle výsevu kvete heřmánek od května do září. Sbírají se plně rozkvetlé úbory s krátkými stopkami. Suší se bez obracení ve stínu. Umělá teplota nesmí překročit 40°C. Kvalitu drogy snižují překvetlé a vydrolené úbory, delší stopky, nedorostlé úbory a příměsi. Ve sběrně se droga dělí do čtyř jakostních skupin.

Již v období antiky byl znám čaj ze sušených květů heřmánku. Byl to oblíbený lék proti bolestem hlavy, nemocem jater, ledvin, močového měchýře a nepravidelné menstruaci.

Dnes patří k nepostradatelným domácím léčebným prostředkům. Heřmánkový čaj se s velkým úspěchem podává při akutní žaludeční nevolnosti. Rovněž velmi příznivě působí i na stavy vyvolané chronickou gastritidou, ba dokonce někdy zmírňuje i subjektivní potíže při rakovině žaludku. Je ovšem nutné, aby při léčení vnitřních chorob bylo jeho podávání pravidelné a trvalo nejméně několik týdnů.

Zevně se droga používá k výplachům špatně se hojících ran, případně i v ústech a hrtanu, k inhalacím při rýmě a zánětech vedlejších dutin nosních i k lokální léčbě různých zánětlivých onemocnění kůže, nebo ke zklidnění podrážděné pokožky. Heřmánek je nejznámější léčivou bylinou.

Pro vnitřní podávání se používají výhradně květy bez stvolů, naopak v heřmánkových koupelích mohou být obsaženy i listy.

Účinnou součástí heřmánku je éterický olej (Oleum chamomillae), který je pro svou tmavě modrou barvu nazýván modrý heřmánkový olej.

Heřmánkový olej nepoužívejte v těhotenství. U citlivých osob může rostoucí bylina způsobit dotykovou kožní vyrážku.

Jeho hlavní účinná látka, azulen, sice zmírňuje záněty, ale teprve soubor všech látek obsažených v heřmánku pravém působí protizánětlivě a ničivě na bakterie.

Anglové a Sasové si heřmánku vážili jako jedné z devíti posvátných bylin darovaných bohem Odinem k léčení světa. Rostlina má velmi typickou vůni – popisovanou starými Řeky jako „zemské jablko“ – a vytváří pronikavě vonící květy vhodné k přípravě domácích heřmánkových čajů.

Jako rostlina s dobrými sedativními a uklidňujícími účinky na zažívací soustavu je heřmánek velmi vhodný i pro kojence a malé děti k utišování bolestí při kolikách a prořezávání zubů. Je účinný při nespavosti a cenný je též při léčbě kožních onemocnění a podráždění pokožky.

Heřmánek je hodně využíván v lidovém léčitelství. Má protizánětlivé, dezinfekční, mírně uklidňující a regenerační účinky. Uvolňuje křeče, podporuje pocení a tvorbu žluči. Zevně se používá k obkladům, na rány, ke koupelím, na spáleniny, jako kloktadlo.Vnitřně při poruchách trávení apod.

Ve farmacii se droga využívá pro přípravu tinktur, extraktů, mastí a mnoha dalších speciálních přípravků. Velké množství heřmánku se zpracovává v léčebné kosmetice.

Hloh Obecný ( Crataegus oxyacantha )

Hloh je trnitý keř, vysoký asi 2 m, může se však vyvinou i jako strom až do výše 8 m. Je rozšířen po celé Evropě, zasahuje do severní Afriky, na východě až k Himálaji. Je blízký příbuzný jabloní a hrušní. Má s nimi společné i hmyzí škůdce, není proto vhodné, vyskytuje-li se blízko ovocných zahrad. U nás roste na suchých kamenitých stráních, na okrajích a uvnitř světlých lesů, podél cest, v křovinách apod. Pěstované plnokvěté odrůdy se ke sběru nehodí.

Tento keř z rodiny růžovitých roste nejčastěji v řídkých lesích, hlavně listnatých nebo borových. Někdy ho však nalézáme i ve skupinách stromů stojících o samotě. U živých plotů z hlohu se většinou nejedná o Crataegus oxyacantha, který je používán v medicíně, ale o jeho blízkého příbuzného, dovezeného k nám ze Severní Ameriky.

V květnu a v červnu sbíráme květy a mladé letorosty s listem a květem, ale pouze z bíle kvetoucích druhů. Sbíraná droga musí být na začátku rozkvětu. Hodně rozpuklé květy opadávají. Květy a listy se rychle a bez obracení suší ve stínu. Při umělém sušení nesmí teplota překročit 35°C.

Bílé nebo bledě-růžové květy, které rozkvétají v květnu a červnu, pronikavě a velmi nepříjemně páchnou.

Jeho kulaté, světle červeno-hnědé drobné plody, vyrůstající na dlouhých stopkách, jsou nasládlé a v dobách hladu sloužily opakovaně jako potrava. Plody se sbírají pouze po dohodě se sběrnou v září a říjnu. Suší se umělým teplem do 70°C.

Odvar z listů hlohu upravuje prokrvení věnčitých cév a zvyšuje sílu srdečního svalu. Přestože obsahuje hloh látky, které ovlivňují srdeční rytmus, nemá žádný toxický (poškozující) účinek. Tím se liší od náprstníku (Digitalis), jednoho z dalších, důležitých rostlinných léků užívaných při léčbě srdečních nemocí.

Hloh je přírodní léčivý prostředek, pomocí kterého teprve delším a pravidelným podáváním je možno dosáhnout pozoruhodných úspěchů. Nejdůležitější oblastí jeho použití je takzvané stařecké srdce, oslabené ubývající silou srdečního svalu a špatným prokrvením věnčitých cév. Z tohoto důvodu je hloh indikován i u mladších lidí, jejichž srdce je zatěžováno stresem nebo nemocí. Hloh sice nepůsobí přímo proti vysokému krevnímu tlaku, může však zlepšením srdečního výkonu krevní tlak normalizovat. Také bývá s úspěchem používán při doléčování srdečních infarktů.

Plody hlohu se nyní používají jen vzácně, na rozdíl od dřívějška se nalézají jen v některých hotových výrobcích. Dnes se používají výhradně jen květy a listy.

Z početných účinných látek obsažených v rostlině je nutno jmenovat hlavně dvě skupiny, Flavonoidy (hyperosid a rutin) a Oligomerní procyanidiny.

Srdeční obtíže musí být v každém případě vyšetřeny lékařem. Pokud již užíváme na srdce nějaký jiný lék, zeptáme se lékaře, než začneme užívat také ještě hloh. Jinak by mohlo dojít k určitým nežádoucím interakcím (vzájemnému působení).

Dnes se používají listy a květy hlohu, plody jen zřídka.

Hluchavka bílá

Hluchavka je vytrvalá bylina dorůstající do výšky 20 až 40cm s přímou, hranatou, nevětvenou lodyhou. Listy jsou vstřícné, vejčité, zašpičatělé, na okraji zubaté. V úžlabí hořejších listů vyrůstají lichopřesleny bílých až slabě nažloutlých květů. Plodem jsou černé tvrdky.

Možnost záměny hluchavky bílé s jinou rostlinou je malá, protože patří mezi známé rostliny, mohli bychom ji zaměnit jedině s jinými rostlinami s rodu hluchavek, které jsou vzhledem velmi podobné, rozlišit je můžeme ale díky barvě květů, bývá žlutá nebo nachově fialová.

Vnitřní použití Hluchavky bílé :Hluchavka obsahuje silice, slizové látky, kyselinu chlorogenovou, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy, saponiny, isoquercitrin, cholin, tyramin, biogenní aminy, histamin a metylamin. Saponiny obsažené v hluchavce napomáhají uvolňování hlenů, proto se nálev užívá při zánětech horních cest dýchacích. Hluchavka podporuje činnost střev a upravuje stolici. Působí močopudně, užívá se i při chorobách močových cest. Má protizánětlivé a zklidňující účinky, které se využívají v oblasti gynekologie při různých chorobách , nepravidelné menstruaci a při bílém výtoku.

Nálev (čaj): 2 lžičky sušených květů zalijeme 1/4 l vařící vody, necháme 15 minut vylouhovat, scedíme a popíjíme 2 šálky denně.

Odvar: 2 lžičky sušených květů povaříme v 1/4 l vody, necháme 15 minut vylouhovat a pijeme vlažný 2 šálky denně.

Tinktura: 5 lžic květů zalijeme 1/2 l kvalitního destilátu a necháme 10 dní v uzavřené láhvi stát. Občas směs protřepeme. Užíváme 10 – 20 kapek při nespavosti.

Vnější použití Hluchavky bílé: Jelikož má hluchavka stahující účinek, osvědčila se při zánětlivých nebo mokvajících ranách, abscesech, ekzémech, furunkulose nebo hemeroidech. Lze z ní připravit koupel nebo obklady, osvědčila se také náplast z vyvařené natě při křečových žilách nebo při vředech. V některých zemích se droga přidává do tzv. nervových čajových směsí společně s třezalkou , kozlíkovým kořenem, buřinou srdečníkem apod. Mladé, ještě nekvetoucí rostliny mimo jiné patří mezi lidové jarní salátové, polévkové a špenátové bylinky.

Odvar ke kloktání: 2 lžičky sušených květů povaříme v 1/4 l vody, necháme 15 minut vylouhovat a kloktáme podle potřeby.

Odvar na studené obklady 30 g usušených květů zalijeme 1 l vody, krátce povaříme a necháme 10 minut vylouhovat.
Z vlažného odvaru připravujeme obklady na zanícené nebo mokvající rány.

Rosol 5 lžic usušených květů vaříme asi 2 hodiny v 1 l vody, poté přecedíme a necháme vychladnout. Přikládáme jako chladivé obklady.

Koupel z nati hluchavky: 20 – 25 celých sušených rostlin zalijeme 3 l vroucí vody, 10 minut necháme odstát, scedíme a vlijeme do připravené lázně. Necháme 15 minut působit.

Huang Qi (Chuang Čchi)
R
ostlina z rodu kozinec je Číňany po tisíciletí užívána jako energetické tonikum, ačkoli nověji se zájem o tuto bylinu zaměřuje na její schopnost podporovat imunitu. Rostlina, v angličtině známá jako „mléčný hrachor“ (milk vetch), patří do čeledi bobovitých a dá se pěstovat v oblastech s mírným podnebím.

Číňané považují huang qi za posilující lék pro mladé lidi. Zvláště vhodný je v případě, že se na zdravotním stavu podílí nedostatek obranyschopnosti způsobený např. opakovanými nemocemi z nachlazení či alergiemi.

Používá se kořen.

Jabloň domácí (Malus domestica)

Jablko je symbolem nesmrtelnosti. Dále je také známým symbolem lásky, proto je součástí všech substancí, které ji podporují. Polití kořenů jablečnou šťávou je obětí za usmíření stromů při obřadech. Dřevo jabloní je součástí ingrediencí pro dlouhověkost a nesmrtelnost; dále je také mimořádně vhodné pro magické hole. Šťáva jablek nahrazuje krev při obřadech, u kterých je vyžadována. Když rozkrojíte jablko, uvidíte pentagram, proto je tento plod také symbolem ochrany.

 

Jahodník obecný (Fragaria vesca)

Pro své obecně léčivé vlastnosti se používají listy, ale především plody, které obsahují vysoký obsah vitamínu C, dále minerály a stopové prvky. Nálev z listů je velmi mírné tonikum, které zbavuje nervozity a pomáhá při žaludečních a střevních potížích. Z listů lze připravit také odvar, který lze používat na afty, infekci ústní dutiny, rány a omrzliny a jako kloktadlo při bolestech krku. O letním slunovratu se pije jahodové víno nebo čaj pro lepší kontakt s nadpřirozenými bytostmi. Jahody jsou zasvěceny Bohyni Matce, proto se přidávají do všech pokrmů určených k její poctě.

Jasan ztepilý (Fraxinus exelsior)

Pro dřevo byl jasan ztepilý pěstován již ve starověkém Řecku. Dřevo má výborné vlastnosti - je tuhé a poměrně elastické, má tedy širokou škálu využití. Ovšem tento strom může - zejména díky své pravidelně působící koruně - sloužit také jako strom okrasný, najdeme jej proto i v různých parcích, zahradách, ale také v sadech.
Jasan je rostlinou obrannou - hůl z jeho dřeva nad dveřmi vašeho příbytku odráží škodlivé vlivy. Listy se používají v ochranných amuletech. Velice vhodný je jasan pro magické hole, zejména v runové magii. Jasanové dřevo odpuzuje hady. Jasanové listy položené pod polštář prý vzbuzují věštecké sny.

Jehlice trnitá

Jehlice trnitá tvoří polokeř dorůstající do výšky 40 až 120 cm. Stonky jsou přímé nebo vystoupavé s četnými tlustými a ostrými kolci. Oddenek je krátký, s dlouhými a pevnými kořeny. Listy jsou střídavé, s palisty přirostlými k řapíku, dolní listy jsou trojčetné, horní listy jednoduché. Lístky jsou podlouhlé, pilovité, koncový lístek je řapíkatý. Květenství je řídký, listnatý hrozen. Květy jsou obojaké, souměrné (motýlovité) a kromě pestíku pětičetnné. Kalich je strostlolupený, pětiklaný, dvoupyský a koruna volnoplátěná, nachová sytě růžová až bělavá, s pavézou vně žláznatou. Tyčinky jsou jednobratré, v počtu deseti. Semeník je svrchní, jednoplodolistový a stopkatý. Plodem je vejcovitý, měkce chlupatý lusk, s jedním kulovitým, hnědým semenem.

Použití : Vnější : Zevně se používá odvar z jehlice na přípravu obkladů na místa postižená revmatismem, při dně a při kožních chronických chorobách. Z jehlice lze připravit i sedací koupel, která pomáhá při léčbě hemeroidů.

Odvar: 2 lžičky suchého drceného kořene jehlice trnité povaříme 10 minut ve 1/4 l vody, necháme louhovat 15 minut, přecedíme a připravujeme z něj obklady.

Vnitřní použití Jehlice trnité: Jehlice obsahuje triterpeny, stopy silice a isoflavonoidy (formononetinu, glykosidy biochaninu A, isoflavony). Flavonoidy a silice vyvolávají močopudný účinek, který se využívá hlavně při léčbě onemocnění močových cest. Jehlice se dále používá při vysokém krevním tlaku,** při kožních chronických chorobách** a proti revmatismu.

Odvar – močopudná směs: Z 1 kořene jehlice, trochy fenyklu, kořenu lékořice a jalovce připravíme směs. 2 lžičky směsi povaříme ve 1/4 l vody, necháme vylouhovat 15 minut, přecedíme a pijeme 1 až 2 šálky denně.

Odvar (čaj):2 lžičky suchého drceného kořene jehlice trnité povaříme 10 minut ve 1/4 l vody, necháme louhovat 15 minut, přecedíme a osladíme medem. Popíjíme jeden šálek ráno a večer. Po třech dnech pití na 2 dny přerušíme.

Chladný čaj pijeme při chorobách močového měchýře, ledvinových chorobách, při močových kamenech a při revmatismu. Teplý čaj pijeme k usnadnění odkašlávání.

Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)

Staroanglické jméno jeřábu, „rowan“, vzniklo ze skandinávského „runa“. Je tedy jasné, že je spjat s těmito magickými symboly. Jeřábu se připisuje ochranná moc, především před nepřátelským čarováním a úderem blesku. Z kůry jeřábů si druidové připravovali červenou barvu na svá obřadní roucha. Nálev z jeřabin je dobrý jako antiseptické kloktadlo. Jeřabinové víno se používá při svátcích mrtvých (např. Samhain).

 

Jetel Luční ( Trifolium pratense

Jetel je protizánětlivá a čistící bylina vhodná na léčbu kožních problémů. Jetel je velmi antiseptický, má diuretické, protizánětlivé účiny. Jsou možné účinky estrogenů.

Využívají se květy.

 

Jírovec maďal (Aesculus hippocasteum)

Původně pochází z jihovýchodní Evropy (tj. Balkánský poloostrov). Dnes jej ale můžeme naleznout téměř všude (především v Evropě), hlavně v parcích a zahradách, ale poměrně snadno i zplaňuje.

Jírovec se nosí jako obrana proti revmatismu, zánětům kloubů, bolesti zad a rýmě. Tři kaštany vás ochrání před lehkomyslností. Kaštan zabalený v bankovce a nošený v sáčku nosí peníze a přináší úspěch. Je to strom přinášející zdraví, jak ostatně napovídá jeho latinský název. Neplodným ženám pomáhá počít dítě.

Jitrocel Kopinatý ( Plantago lanceolata)

Je to vytrvalá rostlina, která má typickou růžici přízemních listů a z ní vyrůstá několik stvolů.

Listy jsou kopinaté, celokrajné.Obsahují hlavně slizy, glykosid, vitamin C a další látky. Užívají se jako expektrorans a mucilaginosum.

Žlutobílé květy jsou uspořádány do klásku. Kvete od jara do podzimu.

Jitrocel patří do čeledi jitrocelovitých. U nás roste poměrně hojně na polích, u cest a v travnatých příkopech.

Na půdu a podnebí není jitrocel náročný a snese i polostín. Nejvíce mu vyhovuje půda mírně vlhká, hlinito-písčitá, ale i středně těžká s neutrální nebo slabě kyselou reakcí. Příliš suché nebo příliš zamokřené stanoviště nesnáší.

Jitrocel kopinatý je dobrý prostředek proti katarům při nachlazeních a alergických rýmách. Je to také lék uklidňující zažívání při různých typech žaludečního podráždění a zánětů. Zevně se používá ve formě placky při ošetření žehadel a špatně se hojících ran.

Běžně rostoucí jitrocel větší (Plantago major) byl jednou z posvátných anglosaských bylin. Američtí Indiání ho nazývali “noha bílého muže”, protože doprovázel osadníky. Jak jitrocel větší, tak vyšší jitrocel kopinatý jsou využívány v lékařství. Jitrocel větší se používá jako první pomoc při ošetření včelích žihadel, zatímco jitrocel kopinatý je účinným lékem na zažívání a respirační choroby, které se projevují katarem.

Droga je téměř bez pachu a má mírně hořkou a poněkud svíravou chuť.

Jmelí ( Viscum album L.)

Kdo by je neznal? Roste jak parazit na listnatých stromech, jedlích i borovicích. Již si je nedovedeme odmyslet z našeho života, neboť je velkolepou léčivou rostlinou.

Na hostitelském stromě vyrůstá v tvaru koule. Vždy zelené listy jsou kožovité a žlutozelené.

Bobulky jsou bílé jakoby sklovité, uvnitř slizovité a lepkavé. Lepkavá semena roznášejí ptáci zobáky nebo nestrávená trusem. Jeho rozmnožování je možné pouze takto, neboť semena nevzejdou ani ve vodě ani v zemi.

Jmelí je prastará léčivá a čarodějná rostlina, opředená tajuplností. U druidů bylo posvátnou rostlinou, všelékem, který odháněl každé zlo. Kněží je odřezávali zlatými noži a křiváky za slavného ceremoniálu.

Staří bylinkáři je používali jako vynikající a bezpečně působící prostředek proti padoucnici (epilepsii).

Jmelí se doporučuje používat při hysterických záchvatech a chronických křečích.

Sbírají se listy a větvičky a to pouze od začátku října do poloviny prosince a v měsících březnu a dubnu. V těchto obdobích je jmelí nejléčivější. V ostatních měsících jmelí léčivé účinky nemá.

Nejléčivější je to, které roste na dubu a na topolu. Použít můžeme však i ty, které rostou na jedlích, borovicích a na ovocných stromech.

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Bílé bobulky se nesmí k přípravě čaje používat!Bobulky jsou při vnitřním použití jedovaté, listy a větvičky však ne. Když je však smísíme s vepřovým sádlem na vazelínu a použijeme na omrzliny, úspěšně pomohou.
V březnu a v dubnu nemá jmelí bobulky - ptáci je v zimě sezobali. Proto máme při sběru listů a větviček méně práce, neboť není třeba obírat lepkavé bobulky, které jsou v podzimních a zimních měsících ještě na větvích.

Jmelí velmi dobře ovlivňuje funkci všech žláz, proto je výborným prostředkem na povzbuzení látkové výměny. Jeho vliv na slinivku břišní je tak dobrý, že po dlouhodobé čajové kúře ztrácí cukrovka příčinu svého vzniku.

Právě lidé, kteří trpí chronickým onemocněním výměny látkové (metabolismu), by měli zkusit pravidelné pití čaje z jmelí po dobu půl roku.

Jmelí výborně zabírá, není-li v pořádku funkce hormonů. V tom případě je třeba pít denně nejméně dva šálky, ráno a večer.

Jmelí je také vynikajícím léčivem proti zvápenatění cév. Vysoce se cení a doporučuje při mrtvici, která by vůbec nenastala, kdyby se dříve pil pravidelně

čaj ze jmelí.

Když však již někdo mrtvici dostal, pak ať pije denně po dobu šesti týdnů tři šálky, tři týdny dva šálky a dva ýdny jeden šálek čaje ze jmelí, a to následovně:

-         první šálek z polovice před a po snídani

-         druhý před a po obědě

-         třetí před a po večeři

Bylo by vůbec potřebné jednou v roce absolvovat šestitýdenní kúru s čajem ze jmelí. Bylo by také vhodné pít po celý rok ráno jeden šálek jmelí, aby se tento dobrý stav udržel.

Čaj ze jmelí se používá také jako prostředek na zastavení krvácení. Jestliže vychladlý čaj vtáhneme nosem, zastaví se krvácení z nosu, čaj vnitřně použitý působí proti krvácení plic, krvácení střev při tyfu a úplavici.

Jmelí je výrazným prostředkem pro srdce a krevní oběh. Při onemocnění krevního oběhu je radno vždy vzít v úvahu použití jmelí. Má rovněž účinné látky, které normalizují hospodaření celého těla, a proto způsobuje i na pohled nepochopitelné, tj. že vysoký tlak se snižuje a nízký tlak se zvyšuje. Tím utiší nepokojné srdce a činnost srdeční se posilní.

Zmizí také všechny průvodní znaky nenormálního krevního tlaku, jako návaly krve do hlavy, pocity závratě, hučení v uších a poruchy zraku.

Jmelí zároveň účinkuje proti všem chorobám srdce, a proto se může oprávněně tvrdit, že je nepostradatelným pomocníkem při všech poruchách srdce a krevního oběhu.

V naší uspěchané době, která na každého člověka klade velké nároky a žene ho stále do větší časové tísně, skutečně takového pomocníka potřebujeme.

Rada

Vypijte v průběhu dne po doušcích tři šálky čaje ze jmelí ve studeném nálevu, neboť tak se vaše srdce a krevní oběh srovnají do normálu, a to vám zaručí zvýšenou výkonnost v práci.

I ženy by měli jmelí užívat. Znormalizovaný krevní oběh utiší poruchy dělohy a menstruace, především silné měsíční krvácení, jakož i krvácení u šestinedělky.

Při těžkostech klimaktéria provázených bušením a zrychlování tepu srce, návaly, pocity strachu a poruchami dýchání, by se měl pít čaj ze jmelí více roků. Těžkosti se zcela ztratí a už nemáme pocit, ze jsme v přechodu.

Čerstvá šťáva ze jmelí může vyléčit i neplodnost ženy. Jmelí je třeba dobře umýt a ještě z čerstvého získáme šťávu na odstředivce. Užíváme pak 25 kapek ve vodě nalačno, půl hodiny před snídaní a stejně tak večer před spaním. Kapky ze jmelí je možné dostat v lékárně.

V poslední době medicína používá jmelí preventivně za účelem předcházení rakovině. Zkušenosti vždy znovu potvrzují, že léčivky pročišťují organismus a odpuzují choroby.

Používejte těchto pomocníků a tak upevňujte a stále udržujte své zdraví.

Způsob užívání:

Čaj:

Čaj ze jmelí se připravuje pouze ve studeném stavu.
Jednu vrchovatou čajovou lžičku dáme na noc do 1/4 litru studené vody. Ráno se jen ohřeje a scedí.
Je-li třeba na den větší množství, musí se přechovávat v termosce, která je vypláchnutá vřelou vodou, nebo čaj před použitím vždy ohřát ve vodní lázni.

Čerstvá šťáva:

Čerstvé listy a větvičky se umyjí a ještě ve vlhkém stavu se z nich za pomoci odstředivky získá šťáva

Vazelína:

Čerstvé bílé bobulky jmelí se smísí se sádlem na vazelínu

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Vazelínu používáme jen zevně při omrzlinách!